Žalmy 90
1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
“BOOK IV. A prayer of Moses, the man of God.” LORD! thou hast been our dwelling-place In all generations!
2 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
Before the mountains were brought forth, Or ever thou hadst formed the earth and the world, Even from everlasting to everlasting thou art God!
3 Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
But man thou turnest again to dust, And sayst, “Return, ye children of men!”
4 Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
For a thousand years are, in thy sight, As yesterday when it is past, And as a watch in the night.
5 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
Thou carriest him away as with a flood; He is a dream; In the morning he springeth up like grass,
6 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
Which flourisheth and shooteth up in the morning, And in the evening is cut down, and withered.
7 Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.
For we are consumed by thine anger, And by thy wrath are we destroyed.
8 Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
Thou settest our iniquities before thee, Our secret sins in the light of thy countenance.
9 Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
By reason of thine anger all our days vanish away; We spend our years like a thought.
10 Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
The days of our life are threescore years and ten, And, by reason of strength, may be fourscore years: Yet is the pride of them weariness and sorrow; For it vanisheth swiftly, and we fly away.
11 Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
Yet who attendeth to the power of thine anger? Who with due reverence regardeth thine indignation?
12 Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
Teach us so to number our days, That we may apply our hearts to wisdom!
13 Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
Desist, O LORD! How long—? Have compassion upon thy servants!
14 Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
Satisfy us speedily with thy mercy, That we may rejoice and be glad all our days!
15 Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
Make us glad according to the time in which thou hast afflicted us; According to the years in which we have seen adversity!
16 Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
Let thy deeds be known to thy servants, And thy glory to their children!
17 Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.
Let the favor of the LORD our God be upon us, And establish for us the work of our hands; Yea, the work of our hands, establish thou it!
