Žalmy 90
1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
A prayer of Moses, the man of God. Lord, through every generation, you have been “home” for us!
2 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
Before the mountains were born, before you gave birth to the earth and the universe, from eternity past to eternity future, you are God.
3 Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
You turn people back into dust, saying, “Return to dust, human beings.”
4 Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
In your eyes, a thousand years are like a day that's already gone; like a few passing hours of the night.
5 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
You bring people's lives to a sudden end, like dreams that vanish. They are like grass that grows up in the morning—
6 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
it sprouts in the morning, fresh and new, but by the evening it is withered and dead.
7 Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.
We are burned up by your anger, terrified by your fury.
8 Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
You have set out our sins before you—our secret sins are visible in the light of your presence.
9 Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
Our lives fade away under your anger, coming to an end as quickly as a sigh.
10 Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
We live for seventy years—eighty if we have the strength. But even in the prime of life all that we have is hardship and suffering. Soon our lives are over and we're gone.
11 Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
Who can know the power of your anger? Who understands your fury so you can be shown reverence?
12 Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
Teach us to value every one of our days so we can live wisely!
13 Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
Lord, how long will it be before you come back to us and have pity on us your servants?
14 Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
Show us every morning your trustworthy love so we may be happy, full of joy throughout our lives.
15 Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
Make us glad for as many days as you made us sad, for all the years we suffered!
16 Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
May we, your servants, see you at work for us again; may our children see your glory.
17 Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.
May our Lord God be pleased with us, blessing what we do, blessing what we do.
