Žalmy 90
1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
Pakai, akhang khanga nangmahi kachennao in nahijenge!
2 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
Moul le lhang ho pen masang, vannoi le leiset hi natundoh masangin, thiljoue kipat a pat ajo na chen in jong, nang ma Pathen nahijing e.
3 Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
Nangin mihemhi anahina masa-a kile kitding’in nasollin leivui nalesosah kitjin ahi.
4 Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
Nangdin Kum sangkhat jeng jonghi achejing tunikho bangbep ahin, jan phat chomcha tobang bou ahi.
5 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
Nangin twisoh bangin neilhohmang jiuvin mang sangin asot jodeh poi. Keihohi hampa jingkah langa hung pahdoh tobang bou kahiuve.
6 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
Hichu akhangdoh loijin ahinla nilhah langle agop lhajin athijitai.
7 Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.
Keihohi nangma lunghannan eisumang jitauvin chuleh nalung satnan eikichatsah’un ahi.
8 Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
Nangin kachonsetnao namasangah natahlang jin ahi, aguh a kachonset nauhi nakilandoh sahjin ahi.
9 Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
Nalungsat na noi a higjing kahinkhou ahin, kakumkhou jong lungsat nan abeiloi jitai.
10 Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
Kei hohi kum 70 hingding bep kahiuvin, kahat tah’uleh kum 80 bep hingding kahiuve, ahinla hiche sunga chun natna le boina bou ahin; amang loiji taovin, chule keiho kaleng mang taove.
11 Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
Nalunghanna thahat koiham ahe thei dingah? Naging a nalungsat khohje gelkhoh a koi ham?
12 Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
Kachih theina diuvin kahinkhou chomdan hi neihetsah taovin.
13 Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
O Pakai, kaheng lam uva hung kile kit tan! Itihchan neikho ngai diu hitam?
14 Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
Jingkah seh le nalungset longlou chun kalungthim kipasah in, chutile kahinkhou lhumkei a navah choi la kasha jing diu ahi.
15 Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
Hesoh genthei kana thoh hou chuga kon in lunglhai na themkhat beh nei peu vin! Kakhoisat nao kumho jong kipana neisoh doh peh un.
16 Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
Nasohte hi nathilbol kidangtah hochu neimusah’un; kachilhah teuvin nathaneina loupitah chu mu uhen.
17 Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.
Chuteng Pakai ka Pathen un namalsom nauchu eimu sah uhenlang katohna jouseuvah lolhinna eipetao hen. Henge, katoh gao neiso peh un.
