Žalmy 9
1 Přednímu zpěváku na al mutlabben, žalm Davidův. Oslavovati tě budu, Hospodine, celým srdcem svým, vypravovati budu všecky divné skutky tvé.
Til sangmesteren, efter Mutlabbén; en salme av David. Jeg vil prise Herren av hele mitt hjerte, jeg vil forkynne alle dine undergjerninger.
2 Radovati a veseliti se budu v tobě, žalmy zpívati budu jménu tvému, ó Nejvyšší,
Jeg vil glede og fryde mig i dig, jeg vil lovsynge ditt navn, du Høieste,
3 Proto že nepřátelé moji jsou nazpět obráceni, že klesli, a zahynuli od tváři tvé.
fordi mine fiender viker tilbake, faller og omkommer for ditt åsyn.
4 Nebo jsi vyvedl soud můj a při mou, posadils se na stolici soudce spravedlivý.
For du har hjulpet mig til rett og dom, du har satt dig på tronen som rettferdig dommer.
5 Ohromil jsi národy, zatratils bezbožníka, jméno jejich vyhladil jsi na věčné věky.
Du har truet hedningene, tilintetgjort den ugudelige; deres navn har du utslettet evindelig og alltid.
6 Ó nepříteli, již-li jsou dokonány zhouby tvé na věky? Již-li jsi města podvrátil? Zahynula památka jejich s nimi.
Fiendenes boliger er helt ødelagt for all tid, og byene har du omstyrtet, deres minne er tilintetgjort.
7 Ale Hospodin na věky kraluje, připravil k soudu trůn svůj.
Og Herren troner til evig tid, han har reist sin trone til dom,
8 Onť soudí sám okršlek v spravedlnosti, a výpověd činí národům v pravosti.
og han dømmer jorderike med rettferdighet, han avsier dom over folkene med rettvishet.
9 Hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení.
Og Herren er en borg for den undertrykte, en borg i nødens tider.
10 I budou v tebe doufati, kteříž znají jméno tvé; nebo neopouštíš hledajících tě, Hospodine.
Og de som kjenner ditt navn, stoler på dig; for du har ikke forlatt dem som søker dig, Herre!
11 Žalmy zpívejte Hospodinu, přebývajícímu na Sionu, zvěstujte mezi národy skutky jeho.
Lovsyng Herren, som bor på Sion, kunngjør blandt folkene hans store gjerninger!
12 Nebo on vyhledává krve, rozpomíná se na ni, aniž se zapomíná na křik utištěných.
For han som hevner blod, kommer de elendige i hu, han glemmer ikke deres skrik.
13 Smiluj se nade mnou, Hospodine, viz ssoužení mé od těch, kteříž mne nenávidí, ty, kterýž mne vyzdvihuješ z bran smrti,
Vær mig nådig, Herre! Se det jeg må lide av dem som hater mig, du som løfter mig op fra dødens porter,
14 Abych vypravoval všecky chvály tvé v branách dcery Sionské, a veselil se v spasení tvém.
forat jeg skal forkynne all din pris, i Sions datters porter fryde mig i din frelse.
15 Pohříženiť jsou národové v jámě, kterouž udělali; v osídle, kteréž polékli, uvázla noha jejich.
Hedningene er sunket i den grav de gravde; deres fot er fanget i det garn de skjulte.
16 Přišelť jest v známost Hospodin, pomstu učiniv; v díle rukou svých zapletl se bezbožník. Higgaion (Sélah)
Herren er blitt kjent, han har holdt dom; han fanger den ugudelige i hans egne henders gjerning. (Higgajon, Sela)
17 Obráceni buďte bezbožníci do pekla, všickni národové, kteříž se zapomínají nad Bohem. (Sheol h7585)
De ugudelige skal fare ned til dødsriket, alle hedninger, som glemmer Gud. (Sheol h7585)
18 Neboť nebude dán chudý u věčné zapomenutí; očekávání ssoužených nezahyneť na věky.
For ikke skal den fattige glemmes for all tid; de saktmodiges håp skal ikke gå til grunne for evig.
19 Povstaniž, Hospodine, ať se nesilí člověk; národové buďte souzeni před tebou.
Reis dig, Herre! La ikke mennesker få makt, la hedningene bli dømt for ditt åsyn!
20 Pusť na ně strach, ó Hospodine, ať tomu porozumějí národové, že smrtelní jsou. (Sélah)
La frykt komme over dem, Herre! La hedningene kjenne at de er mennesker! (Sela)
