Žalmy 9

1 Přednímu zpěváku na al mutlabben, žalm Davidův. Oslavovati tě budu, Hospodine, celým srdcem svým, vypravovati budu všecky divné skutky tvé.

Al Capo dei musici. Su “Muori pel figlio”. Salmo di Davide. Io celebrerò l’Eterno con tutto il mio cuore, io narrerò tutte le tue maraviglie.

2 Radovati a veseliti se budu v tobě, žalmy zpívati budu jménu tvému, ó Nejvyšší,

Io mi rallegrerò e festeggerò in te, salmeggerò al tuo nome, o Altissimo,

3 Proto že nepřátelé moji jsou nazpět obráceni, že klesli, a zahynuli od tváři tvé.

poiché i miei nemici voltan le spalle, cadono e periscono dinanzi al tuo cospetto.

4 Nebo jsi vyvedl soud můj a při mou, posadils se na stolici soudce spravedlivý.

Poiché tu hai sostenuto il mio diritto e la mia causa; ti sei assiso sul trono come giusto giudice.

5 Ohromil jsi národy, zatratils bezbožníka, jméno jejich vyhladil jsi na věčné věky.

Tu hai sgridate le nazioni, hai distrutto l’empio, hai cancellato il loro nome in sempiterno.

6 Ó nepříteli, již-li jsou dokonány zhouby tvé na věky? Již-li jsi města podvrátil? Zahynula památka jejich s nimi.

E’ finita per il nemico! Son rovine perpetue! e delle città che tu hai distrutte perfin la memoria e perita.

7 Ale Hospodin na věky kraluje, připravil k soudu trůn svůj.

Ma l’Eterno siede come re in eterno; egli ha preparato il suo trono per il giudizio.

8 Onť soudí sám okršlek v spravedlnosti, a výpověd činí národům v pravosti.

Ed egli giudicherà il mondo con giustizia, giudicherà i popoli con rettitudine.

9 Hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení.

E l’Eterno sarà un alto ricetto all’oppresso, un alto ricetto in tempi di distretta;

10 I budou v tebe doufati, kteříž znají jméno tvé; nebo neopouštíš hledajících tě, Hospodine.

e quelli che conoscono il tuo nome confideranno in te, perché, o Eterno, tu non abbandoni quelli che ti cercano.

11 Žalmy zpívejte Hospodinu, přebývajícímu na Sionu, zvěstujte mezi národy skutky jeho.

Salmeggiate all’Eterno che abita in Sion, raccontate tra i popoli le sue gesta.

12 Nebo on vyhledává krve, rozpomíná se na ni, aniž se zapomíná na křik utištěných.

Perché colui che domanda ragion del sangue si ricorda dei miseri e non ne dimentica il grido.

13 Smiluj se nade mnou, Hospodine, viz ssoužení mé od těch, kteříž mne nenávidí, ty, kterýž mne vyzdvihuješ z bran smrti,

Abbi pietà di me, o Eterno! Vedi l’afflizione che soffro da quelli che m’odiano, o tu che mi trai su dalle porte della morte,

14 Abych vypravoval všecky chvály tvé v branách dcery Sionské, a veselil se v spasení tvém.

acciocché io racconti tutte le tue lodi. Nelle porte della figliuola di Sion, io festeggerò per la tua salvazione.

15 Pohříženiť jsou národové v jámě, kterouž udělali; v osídle, kteréž polékli, uvázla noha jejich.

Le nazioni sono sprofondate nella fossa che avean fatta; il loro piede è stato preso nella rete che aveano nascosta.

16 Přišelť jest v známost Hospodin, pomstu učiniv; v díle rukou svých zapletl se bezbožník. Higgaion (Sélah)

L’Eterno s’è fatto conoscere, ha fatto giustizia; l’empio è stato preso al laccio nell’opera delle proprie mani. (Higgaion, Sela)

17 Obráceni buďte bezbožníci do pekla, všickni národové, kteříž se zapomínají nad Bohem. (Sheol h7585)

Gli empi se n’andranno al soggiorno de’ morti, sì, tutte le nazioni che dimenticano Iddio. (Sheol h7585)

18 Neboť nebude dán chudý u věčné zapomenutí; očekávání ssoužených nezahyneť na věky.

Poiché il povero non sarà dimenticato per sempre, né la speranza de’ miseri perirà in perpetuo.

19 Povstaniž, Hospodine, ať se nesilí člověk; národové buďte souzeni před tebou.

Lèvati, o Eterno! Non lasciar che prevalga il mortale; sian giudicate le nazioni in tua presenza.

20 Pusť na ně strach, ó Hospodine, ať tomu porozumějí národové, že smrtelní jsou. (Sélah)

O Eterno, infondi spavento in loro; sappian le nazioni che non son altro che mortali. (Sela)