Žalmy 9
1 Přednímu zpěváku na al mutlabben, žalm Davidův. Oslavovati tě budu, Hospodine, celým srdcem svým, vypravovati budu všecky divné skutky tvé.
(Til sangmesteren. Al-mut-labben. En Salme af David.) Jeg vil takke HERREN af hele mit Hjerte, kundgøre alle dine Undere,
2 Radovati a veseliti se budu v tobě, žalmy zpívati budu jménu tvému, ó Nejvyšší,
glæde og fryde mig i dig, lovsynge dit Navn, du Højeste,
3 Proto že nepřátelé moji jsou nazpět obráceni, že klesli, a zahynuli od tváři tvé.
fordi mine Fjender veg, faldt og forgik for dit Åsyn.
4 Nebo jsi vyvedl soud můj a při mou, posadils se na stolici soudce spravedlivý.
Thi du hævded min Ret og min Sag, du sad på Tronen som Retfærds Dommer.
5 Ohromil jsi národy, zatratils bezbožníka, jméno jejich vyhladil jsi na věčné věky.
Du trued ad Folkene, rydded de gudløse ud, deres Navn har du slettet for evigt.
6 Ó nepříteli, již-li jsou dokonány zhouby tvé na věky? Již-li jsi města podvrátil? Zahynula památka jejich s nimi.
Fjenden er borte, lagt øde for stedse, du omstyrted Byer, de mindes ej mer.
7 Ale Hospodin na věky kraluje, připravil k soudu trůn svůj.
Men HERREN troner evindelig, han rejste sin Trone til Dom,
8 Onť soudí sám okršlek v spravedlnosti, a výpověd činí národům v pravosti.
skal dømme Verden med Retfærd, fælde Dom over Folkefærd med Ret.
9 Hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení.
HERREN blev de fortryktes Tilflugt, en Tilflugt i Trængselstider;
10 I budou v tebe doufati, kteříž znají jméno tvé; nebo neopouštíš hledajících tě, Hospodine.
og de stoler på dig, de, som kender dit Navn, thi du svigted ej dem, der søgte dig, HERRE.
11 Žalmy zpívejte Hospodinu, přebývajícímu na Sionu, zvěstujte mezi národy skutky jeho.
Lovsyng HERREN, der bor på Zion, kundgør blandt Folkene, hvad han har gjort!
12 Nebo on vyhledává krve, rozpomíná se na ni, aniž se zapomíná na křik utištěných.
Thi han, der hævner Blodskyld, kom dem i Hu, han glemte ikke de armes Råb:
13 Smiluj se nade mnou, Hospodine, viz ssoužení mé od těch, kteříž mne nenávidí, ty, kterýž mne vyzdvihuješ z bran smrti,
"HERRE, vær nådig, se, hvad jeg lider af Avindsmænd, du, som løfter mig op fra Dødens Porte,
14 Abych vypravoval všecky chvály tvé v branách dcery Sionské, a veselil se v spasení tvém.
at jeg kan kundgøre al din Pris, juble over din Frelse i Zions Datters Porte!"
15 Pohříženiť jsou národové v jámě, kterouž udělali; v osídle, kteréž polékli, uvázla noha jejich.
Folkene sank i Graven, de grov, deres Fod blev hildet i Garnet, de satte.
16 Přišelť jest v známost Hospodin, pomstu učiniv; v díle rukou svých zapletl se bezbožník. Higgaion (Sélah)
HERREN blev åbenbar, holdt Dom, den gudløse hildedes i sine Hænders Gerning. - Higgajon (Sela)
17 Obráceni buďte bezbožníci do pekla, všickni národové, kteříž se zapomínají nad Bohem. (Sheol h7585)
Til Dødsriget skal de gudløse fare, alle Folk, der ej kommer Gud i Hu. (Sheol h7585)
18 Neboť nebude dán chudý u věčné zapomenutí; očekávání ssoužených nezahyneť na věky.
Thi den fattige glemmes ikke for evigt, ej skuffes evindelig ydmyges Håb.
19 Povstaniž, Hospodine, ať se nesilí člověk; národové buďte souzeni před tebou.
Rejs dig, HERRE, lad ikke Mennesker få Magten, lad Folkene dømmes for dit Åsyn;
20 Pusť na ně strach, ó Hospodine, ať tomu porozumějí národové, že smrtelní jsou. (Sélah)
HERRE, slå dem med Rædsel, lad Folkene kende, at de er Mennesker! (Sela)
