Žalmy 89
1 Vyučující, složený od Etana Ezrachitského. O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými.
Ukovita pesem Etana Ezrajičana. Milosti Gospodove bodem prepeval vekomaj; od roda do roda bodem oznanjal z usti svojimi zvestobo tvojo.
2 Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl:
Ker preverjen sem, da se bode vekomaj slavila milost tvoja; v samih nebesih bodeš utrdil zvestobo svojo, s katero si rekel:
3 Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému,
Sklenil sem zavezo z izvoljenim svojim, prisegel sem Davidu, svojemu hlapcu.
4 Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. (Sélah)
Da bodem na vekomaj utrdil seme tvoje in stavil prestol tvoj od roda do roda.
5 Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých.
Zatorej slavé nebesa čudovito delo tvoje, Gospod; in zvestobo tvojo v zboru svetnikov.
6 Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných?
Kdo namreč naj se enako čisla v gornjem oblaku Gospodu; primerja se Gospodu med sinovi mogočnih?
7 Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho.
Bog mogočni je strašán v zboru svetnikov, in čestit nad vse, kar ga obdaja.
8 Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol.
O Gospod, Bog vojnih krdél, kdo je tebi enako mogočen, Gospod? Ker zvestoba tvoja te ogrinja!
9 Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ.
Ti gospoduješ nad morja ponosom; ko se spenjajo valovi njegovi, ti jih krotiš.
10 Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své.
Ti si zdrobil, kakor prebodenega, Egipčana; z roko svoje moči si razkropil sovražnike svoje.
11 Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil.
Tvoja so nebesa in tvoja zemlja; vesoljni svet in česar je poln ustanovil si tí.
12 Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají.
Sever in jug, katera si ti ustvaril, Tabor in Hermon prepevajo o imenu tvojem.
13 Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá.
Ti imaš roko z močjo; krepka je tvoja roka, vzvišena desnica tvoja.
14 Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou.
Pravica in sodba sta za prebivališče tvojemu prestolu; milost in zvestoba hodita pred tvojim obličjem.
15 Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou.
Blagor ljudstvu, katero pozna trombe glas, hodi v svetlobi obličja tvojega, Gospod!
16 Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se.
V imenu tvojem radujejo se ves dan, in dvigujejo se v pravici tvoji.
17 Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš.
Ker slava si njih móči, in po blagovoljnosti tvoji dviguje se naš rog.
18 Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš.
Gospod namreč je naš ščit in svetnika Izraelovega, našega kralja.
19 Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu.
Tedaj si v prikazni nagovoril njega, kateremu milost deliš, ter mu rekel: "Pomoč sem napravil zoper močnega, povzdignil izvoljenega iz ljudstva.
20 Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho.
Našel sem Davida, svojega hlapca; pomazilil sem ga sè svetim oljem svojim.
21 A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu.
Z njim bodi stanovitna roka moja, in dlan moja naj ga krepča.
22 Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti.
Ne bode ga stiskal sovražnik, in krivici udani ga ne ne bode žalil.
23 Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím.
Temuč starem izpred njegovega obličja neprijatelje njegove, in sovražnike udarim.
24 Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho.
Tako mu bode pomagala zvestoba moja in milost moja, da se bode v mojem imenu povzdignil rog njegov.
25 A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho.
Ker nad morje položim roko njegovo, in nad reke njegovo desnico.
26 On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého.
On me bode klical: Ti oče moj; Bog moj mogočni in skala blaginje moje!
27 Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.
In jaz ga postavim za prvorojenca, povišanega nad zemeljske kralje.
28 Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude.
Vekomaj mu ohranim milost svojo, in zaveza moja mu bode zvesta.
29 Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes.
In vekomaj postavim seme njegovo in prestol njegov kakor so dnevi nebeški.
30 Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili,
Ako zapusté sinovi njegovi zakon moj, ne bodo hodili v sodbah mojih,
31 Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali:
Ako oskrunijo postave moje, in se ne držé zapovedi mojih:
32 Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich,
Obiskal bodem sè šibo njih pregreho; z udarci njih krivico.
33 Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.
Milosti pa svoje mu ne odtegnem, in lagal ne bodem zoper zvestobo svojo.
34 Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním.
Oskrunil ne bodem zaveze svoje, ne izpremenil ust svojih besede.
35 Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi,
Enkrat sem prisegel pri svetosti svoji, Davidu ne bodem lagal:
36 Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,
Da bode večno seme njegovo, in prestol njegov kakor solnce pred mano.
37 Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.
Kakor luna bode stanoviten vekomaj, in kakor priče zveste na gornjem oblaku."
38 Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého.
Ti pa si zavrgel in zaničeval; razsrdil si se proti maziljencu svojemu.
39 Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem.
Zaničeval si hlapca svojega zavezo, oskrunil in vrgel na tla venčanje njegovo.
40 Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel.
Podrl si vse ograje njegove; trdnjave njegove si izpostavil razdrobljenju.
41 Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým.
Plenili so ga vsi popotniki, v zasramovanje je sosedom svojim.
42 Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho.
Povzdignil si sovražnikov njegovih desnico, razveselil vse neprijatelje njegove.
43 Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji.
Skrhal si tudi meča njegovega ostrino, in utrdil ga nisi v vojski.
44 Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem.
Storil si, da mine bleščoba njegova, in prestol njegov si pahnil na tla.
45 Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. (Sélah)
Okrajšal si dnî mladosti njegove; pokril si ga sè sramoto.
46 Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá?
Doklej, Gospod? bodeš li se skrival vekomaj? gorela bode kakor ogenj jeza tvoja?
47 Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské?
Spomni se mene, kako sem kratkih dni, kaj bi bil zastonj ustvaril vse otroke človeške?
48 Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? (Sélah) (Sheol h7585)
Kateri mož bi živel tako, da ne izkusi smrti, reši se sam groba? (Sheol h7585)
49 Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své.
Kje so milosti one nekdanje, Gospod, katere si bil prisegel Davidu po zvestobi svoji?
50 Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů,
Spomni se, Gospod, sramote hlapcev svojih, da nosim v naročji svojem zasramovanje vseh ljudstev največjih,
51 Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého.
S katerim so sramotili sovražniki tvoji, Gospod, s katerim so sramotili maziljenca tvojega stopinje.
52 Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen.
Slava Gospodu vekomaj, zgódi se, še enkrat, zgódi se!
