Žalmy 89
1 Vyučující, složený od Etana Ezrachitského. O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými.
Ein salme til lærdom av ezrahiten Etan. Um Herrens miskunns verk vil eg æveleg syngja frå ætt til ætt vil eg med min munn forkynna hans truskap.
2 Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl:
For eg segjer: Æveleg vert miskunn uppbygd, i himmelen gjer du din truskap fast.
3 Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému,
«Eg hev gjort ei pakt med min utvalde, eg hev svore for David, tenaren min:
4 Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. (Sélah)
«Æveleg vil eg grunnfesta ditt avkjøme, og eg vil byggja din kongsstol frå ætt til ætt.»» (Sela)
5 Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých.
Og himmelen prisar di undergjerning, Herre, og din truskap fær pris i samlingi av dei heilage.
6 Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných?
For kven i dei høge skyer likjest Herren? Kven er lik Herren millom gudesøner?
7 Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho.
Ein Gud som er ovskræmeleg i løynderådet til dei heilage, og til rædsla for alle som er ikring honom.
8 Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol.
Herre, allhers drott, kven er sterk som du, Herre? Og din truskap er kringum deg.
9 Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ.
Du råder yver havsens ovmod; når bylgjorne i det reiser seg, stiller du deim.
10 Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své.
Du hev slege Rahab sund som ein ihelslegen, med din sterke arm hev du spreidt dine fiendar.
11 Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil.
Himmelen er din, og jordi er di; jordriket og alt som er i det, hev du grunnlagt.
12 Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají.
Nord og sud hev du skapt; Tabor og Hermon fegnast i ditt namn.
13 Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá.
Du hev ein arm med velde; sterk er di hand, høg er di høgre hand.
14 Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou.
Rettferd og rett er grunnvoll for din kongsstol; miskunn og truskap gjeng fyre di åsyn.
15 Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou.
Sælt er det folk som kjenner til glederop; i ljoset frå ditt andlit skal dei ferdast.
16 Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se.
I ditt namn fegnast dei all dagen, og ved di rettferd vert dei upphøgde.
17 Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš.
For du er prydnaden i deira styrke, og ved din godhug lyfter du upp vårt horn.
18 Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš.
For Herren høyrer vår skjold til, og vår konge til Israels Heilage.
19 Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu.
Den gong tala du i ei syn til dine trugne og sagde: «Eg hev lagt hjelp i handi på ein veldug, eg hev upphøgt ein ungdom av folket.
20 Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho.
Eg hev funne David, tenaren min, med min heilage olje hev eg salva honom.
21 A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu.
Mi hand skal alltid vera med honom, og min arm skal styrkja honom.
22 Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti.
Fienden skal ikkje trengja honom, og den urettferdige skal ikkje kua honom.
23 Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím.
Men eg vil krasa hans motstandarar for hans åsyn, og slå deim som hatar honom.
24 Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho.
Og min truskap og mi miskunn skal vera med honom, og i mitt namn skal hans horn verta upplyft.
25 A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho.
Eg vil leggja hans hand på havet og hans høgre hand på elvarne.
26 On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého.
Han skal ropa til meg: «Du er min far, min Gud og mitt frelse-fjell!»
27 Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.
Og eg vil setja honom til den fyrstefødde, til den høgste av kongarne på jordi.
28 Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude.
Mi miskunn imot honom vil eg æveleg halda ved lag, og mi pakt skal standa fast for honom.
29 Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes.
Og eg vil halda uppe hans avkjøme til æveleg tid, og hans kongsstol so lenge himmelen varer.
30 Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili,
Dersom hans born forlet mi lov og ikkje vandrar etter mine domar,
31 Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali:
dersom dei bryt mine bodord og ikkje held mine fyresegner,
32 Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich,
då vil eg heimsøkja deira misgjerd med ris og deira skuld med plågor.
33 Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.
Men mi miskunn vil eg ikkje taka frå honom, og ikkje vil eg svika i min truskap.
34 Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním.
Eg vil ikkje brjota mi pakt og ikkje brigda ordi frå mine lippor.
35 Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi,
Eitt hev eg svore ved min heilagdom, sanneleg, for David vil eg ikkje ljuga.
36 Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,
Hans avkjøme skal vera til æveleg tid, og hans kongsstol som soli for mi åsyn.
37 Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.
Som månen skal han standa æveleg, og vitnet i skyi er trufast.» (Sela)
38 Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého.
Og du hev støytt burt og forsmått, du hev vorte harm på den du hev salva.
39 Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem.
Du hev rist av deg pakti med din tenar, du hev skjemt hans kruna og kasta henne på jordi.
40 Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel.
Du hev brote ned alle murarne hans, du hev gjort hans festningar til grusdungar.
41 Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým.
Alle som fer fram på vegen, plundrar honom, han hev vorte til spott for grannarne sine.
42 Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho.
Du hev upphøgt den høgre hand til hans motstandarar, du hev gjort alle hans fiendar glade.
43 Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji.
Du hev og late og hans sverdsegg vika, og hev ikkje halde honom uppe i striden.
44 Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem.
Du hev gjort ende på hans glans og kasta hans kongsstol til jordi.
45 Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. (Sélah)
Du hev korta av hans ungdoms dagar, du hev lagt skam yver honom. (Sela)
46 Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá?
Kor lenge, Herre, vil du løyna deg æveleg? Kor lenge skal din harm brenna som eld?
47 Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské?
Kom då i hug kor stutt mitt liv er, og kor forgjengelege du hev skapt alle menneskjeborn.
48 Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? (Sélah) (Sheol h7585)
Kven fær vel liva og ikkje sjå dauden? Kven friar si sjæl frå helheims vald? (Sela) (Sheol h7585)
49 Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své.
Herre, kvar er dine nådegjerningar frå fordoms tid, som du med eid lova David i din truskap?
50 Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů,
Herre, kom i hug den skam som ligg yver dine tenarar, at eg må bera i fanget alle dei mange folk,
51 Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého.
at dine fiendar spottar, Herre, at dei spottar hans fotspor som du hev salva.
52 Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen.
Lova vere Herren æveleg! Amen, amen!
