Žalmy 89
1 Vyučující, složený od Etana Ezrachitského. O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými.
Ein Lehrgedicht von Ethan, dem Esrahiten. Die Gnadenerweise des HERRN will ich allzeit besingen,
2 Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl:
Denn du, Herr, hast verheißen: »Auf ewig soll der Gnadenbund aufgebaut sein« fest wie den Himmel hast du deine Treue gegründet –:
3 Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému,
»Ich habe einen Bund geschlossen mit meinem Erwählten, habe David, meinem Knecht, geschworen:
4 Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. (Sélah)
›Deinem Geschlecht will ich ewige Dauer verleihen und aufbaun deinen Thron für alle Zeiten.‹« (SELA)
5 Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých.
Da priesen die Himmel deine Wundertat, o HERR, dazu deine Treue in der Versammlung der Heiligen.
6 Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných?
Denn wer in der Wolkenhöhe kommt dem HERRN gleich, ist dem HERRN vergleichbar unter den Gottessöhnen,
7 Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho.
dem Gott, der gefürchtet ist im Kreise der Heiligen und furchtbar über alle um ihn her?
8 Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol.
HERR, du Gott der Heerscharen, wer ist dir gleich? Stark bist du, HERR, und deine Treue ist rings um dich her.
9 Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ.
Du herrschest über das Ungestüm des Meeres: erheben sich seine Wogen – du besänftigst sie.
10 Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své.
Du hast Rahab zermalmt wie einen Durchbohrten, deine Feinde mit deinem starken Arm zerstreut.
11 Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil.
Dein ist der Himmel, dein auch die Erde, der Erdkreis und seine Fülle – du hast sie gegründet;
12 Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají.
Norden und Süden – du hast sie geschaffen, der Thabor und Hermon bejubeln deinen Namen.
13 Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá.
Du hast einen Arm voll Heldenkraft: stark ist deine Hand, deine Rechte hoch erhoben.
14 Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou.
Gerechtigkeit und Recht sind deines Thrones Stützen, Gnade und Treue gehen vor dir her.
15 Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou.
Wohl dem Volk, das zu jubeln versteht, das, o HERR, im Licht deines Angesichts wandelt:
16 Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se.
ob deinem Namen frohlocken sie allezeit, ob deiner Gerechtigkeit sind sie hochgemut.
17 Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš.
Denn du bist ihr Ruhm und ihre Stärke, und durch deine Gnade ragt hoch unser Horn;
18 Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš.
denn dem HERRN gehört unser Schild und dem Heiligen Israels unser König.
19 Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu.
Damals hast du in einem Gesicht zu deinem Frommen gesprochen: »Ich habe die Hilfe einem Helden übertragen, einen Auserwählten über das Volk erhöht:
20 Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho.
ich habe David als meinen Knecht gefunden, mit meinem heiligen Öl ihn gesalbt,
21 A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu.
damit meine Hand beständig mit ihm sei und mein Arm ihm Stärke verleihe.
22 Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti.
Kein Feind soll ihn überlisten und kein Ruchloser ihn überwältigen;
23 Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím.
nein, seine Gegner will ich vor ihm zerschmettern, und die ihn hassen, will ich niederschlagen.
24 Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho.
Doch mit ihm soll meine Treue und Gnade sein, durch meinen Namen soll sein Horn hoch ragen;
25 A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho.
ich will das Meer unter seine Hand tun und seine Rechte auf die Ströme legen.
26 On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého.
Er soll zu mir rufen: ›Mein Vater bist du, mein Gott und der Fels meines Heils!‹
27 Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.
So will auch ich ihn zum Erstgeborenen machen, zum höchsten unter den Königen der Erde.
28 Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude.
Für immer will ich ihm meine Gnade bewahren, und mein Bund soll fest ihm bleiben;
29 Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes.
für immer will ich sein Geschlecht erhalten und seinen Thron, solange der Himmel steht.
30 Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili,
Wenn seine Söhne mein Gesetz verlassen und nicht in meinen Rechten wandeln,
31 Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali:
wenn sie meine Satzungen entweihen und meine Gebote nicht beachten:
32 Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich,
so werde ich zwar mit der Rute ihren Abfall strafen und ihre Übertretung mit Schlägen,
33 Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.
doch meine Gnade will ich ihm nicht entziehen und meine Treue nimmer verleugnen;
34 Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním.
ich werde meinen Bund nicht entweihen und den Ausspruch meiner Lippen nicht ändern.
35 Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi,
Ein für allemal hab’ ich bei meiner Heiligkeit geschworen niemals werde ich David belügen –:
36 Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,
›Sein Geschlecht soll ewig bestehn, sein Thron wie die Sonne vor mir,
37 Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.
wie der Mond soll für immer er bleiben‹: der Zeuge in Wolkenhöhen ist treu!« (SELA)
38 Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého.
Und dennoch hast du verworfen und verstoßen, hast Zorn gegen deinen Gesalbten betätigt;
39 Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem.
du hast den Bund mit deinem Knecht gebrochen, seine Krone entweiht und zu Boden geschleudert;
40 Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel.
all seine Mauern hast du eingerissen, seine festen Plätze in Trümmer gelegt.
41 Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým.
Es plündern ihn alle, die des Weges ziehen, seinen Nachbarn ist er zum Spott geworden.
42 Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho.
Du hast den Arm seiner Dränger hoch erhoben und all seine Feinde mit Freude erfüllt;
43 Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji.
auch hast du rückwärts gewandt sein scharfes Schwert und im Krieg ihn nicht aufrecht gehalten (siegreich erhalten);
44 Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem.
du hast seinem Glanz ein Ende gemacht und seinen Thron zu Boden gestürzt;
45 Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. (Sélah)
du hast die Tage seiner Jugend verkürzt, hast ihn mit Schande bedeckt. (SELA)
46 Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá?
Bis wann, HERR, willst du dich ganz verbergen? Bis wann soll lodern wie Feuer dein Zorn?
47 Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské?
Bedenke, wie kurz meine Lebenszeit ist, wie vergänglich du alle Menschenkinder geschaffen!
48 Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? (Sélah) (Sheol h7585)
Wo ist ein Mensch, der leben bleibt und den Tod nicht sieht, seine Seele errettet vor des Totenreichs Macht? (Sheol h7585)
49 Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své.
Wo sind deine früheren Gnadenverheißungen, Allherr, die du David zugeschworen in deiner Treue?
50 Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů,
Gedenke, Allherr, der Schmach deiner Knechte, daß ich tragen muß in meinem Busen den Hohn von all den vielen Völkern,
51 Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého.
womit deine Feinde, o HERR, geschmäht uns haben, womit geschmäht sie haben die Fußstapfen
52 Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen.
Gepriesen sei der HERR in Ewigkeit! Amen, ja Amen!
