Žalmy 89
1 Vyučující, složený od Etana Ezrachitského. O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými.
Ein Lehrgedicht, von Ethan, dem Ezrachiten. Ich singe von des Herrn ewiger Liebe. Mit meinem Mund verkündige ich Deine Treue für künftige Geschlechter.
2 Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl:
Denn ich erklär: Die Liebe ist auf ewigen Grund gebaut; dem Himmel gleich befestigest Du Deine Treue.
3 Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému,
"Mit meinem Auserwählten schloß ich einen Bund; Ich schwor dem David, meinem Knecht:
4 Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. (Sélah)
Auf ewig laß ich deinen Stamm bestehen, begründe deinen Thron für alle Zeiten." (Sela)
5 Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých.
Dein unvergleichlich Wesen preist der Himmel, Herr, und Deine Treue mit der heiligen Gemeinde.
6 Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných?
Wer in den Wolken gleicht dem Herrn? Wer von den Gottessöhnen ist dem Herrn ähnlich,
7 Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho.
dem Gott, so schrecklich in der Heiligen Rat und furchtbar über alle um ihn her?
8 Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol.
Herr, Gott der Heerscharen! Wer ist, wie Du, so mächtig, Herr? Wie Deine Treue doch für die, die Dich umgeben?
9 Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ.
Du bist des stolzen Meeres Herrscher; nur Du beruhigst seiner Wogen Brandung.
10 Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své.
Nur Du schlägst Rahab, daß es kampfunfähig wird, zerstreust mit Deinem starken Arme Deine Feinde.
11 Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil.
Dein ist der Himmel, Dein die Erde; die Welt und was sie füllt, hast Du gegründet.
12 Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají.
Den Norden und den Süden schufest Du; der Tabor und der Hermon hoben sich in Deinem Namen.
13 Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá.
Dir ist ein Arm voll Kraft zu eigen, und stark ist Deine Hand und Deine Rechte hoch erhoben.
14 Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou.
Gerechtigkeit und Recht sind Deines Thrones Pfeiler, und Huld und Treue gehen vor Dir her.
15 Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou.
Dem Volke Heil, das jauchzend im Lichte Deines Angesichtes wandelt, Herr,
16 Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se.
das über Deinen Namen stets frohlockt und das durch Deine Liebe groß dasteht!
17 Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš.
Die Krone seiner Macht bist Du; durch Deine Huld wächst unsere Macht.
18 Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš.
Fürwahr, dem Herrn ist unser Schild zu eigen, dem Heiligen Israels unser König. -
19 Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu.
Einst sprachst Du im Gesicht zu Deinem Frommen. Du sprachst: "Ich habe aufgeholfen einem Helden und einen Jüngling aus dem Volk erhoben.
20 Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho.
Ich habe David, meinen Knecht, ergriffen, mit meinem heiligen Öle ihn gesalbt,
21 A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu.
daß meine Hand beständig mit ihm sei, und daß mein Arm ihn stärke.
22 Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti.
Kein Gegner wird ihn überfallen, kein Frevler ihn bedrängen.
23 Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím.
Vor ihm zerschmettere ich seine Feinde, und seine Hasser schlage ich zu Boden.
24 Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho.
Begleiten soll'n ihn meine Huld und Treue, mein Name seine Macht erhöhen!
25 A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho.
Ich setze seine Hand aufs Meer und auf die Ströme seine Rechte.
26 On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého.
Er soll mich anrufen: 'Mein Vater Du, mein Gott und meines Heiles Hort bist Du.'
27 Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.
Ich mache ihn zum Erstgeborenen, zum Höchsten von den Erdenkönigen.
28 Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude.
Ich will ihm ewig meine Huld bewahren und unverbrüchlich meinen Bund.
29 Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes.
Ich mache ewig seinen Stamm und seinen Thron des Himmels Tagen gleich.
30 Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili,
Verlassen aber seine Söhne mein Gesetz und wandeln nicht nach meinen Ordnungen,
31 Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali:
entweihn sie meine Satzungen und halten nimmer meine Vorschriften,
32 Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich,
dann strafe ich mit Ruten ihr Vergehen, mit Streichen ihre Missetat.
33 Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.
Doch ich entziehe ihm nicht meine Gnade, und meine Treue laß ich ihm nicht fehlen,
34 Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním.
verletze nimmer meinen Bund und ändre nicht den Ausspruch meiner Lippen.
35 Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi,
Ich schwöre ein für allemal bei meiner Heiligkeit: - Wie sollte ich auch David täuschen? -
36 Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,
Sein Stamm soll ewig dauern, sein Thron, der Sonne gleich nach meinem Willen,
37 Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.
und wie der Mond für alle Zeiten währen, beständig so, wie dieser in den Wolken!" (Sela)
38 Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého.
Und doch verwirfst Du und verschmähst im Zorne den, den Du gesalbt,
39 Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem.
vernichtest Deines Knechtes Bund; wirfst seine Krone in den Staub,
40 Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel.
durchbrichst all seine Mauern, zertrümmerst seine Festen.
41 Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým.
Wer da vorübergeht, der plündert ihn; für seine Nachbarn ist er nur ein Hohn.
42 Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho.
Du hebst empor die Rechte seiner Dränger, erfreuest alle seine Feinde.
43 Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji.
Du läßt abprallen seines Schwertes Schneide und ihn im Kampfe nicht bestehn,
44 Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem.
vernichtest seine Heiligkeit und stürzest seinen Thron zu Boden,
45 Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. (Sélah)
verkürzest seine Jugendzeit, und deckest ihn mit Schande zu. (Sela)
46 Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá?
Wie lange, Herr, verbirgst Du Dich so ganz? Wie lange brennt Dein Grimm wie Feuer?
47 Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské?
Bedenk doch, was ich für ein Wesen bin! Zu welchem Nichts schufst Du die Menschenkinder alle!
48 Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? (Sélah) (Sheol h7585)
Wo ist der Mann, der leben bliebe und den Tod nicht schaute, der vor des Grabes Macht sein Leben wahrte? (Sela) (Sheol h7585)
49 Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své.
Wo sind, Herr, Deiner Gnade frühere Beweise, die Du dem David schwurst bei Deiner Treue?
50 Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů,
Bedenk den Hohn auf Deine Knechte, Herr, den ich von all den vielen Völkern her in meinem Busen trage,
51 Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého.
den Hohn, mit dem Dich Deine Feinde, Herr, verhöhnen, mit dem sie des von Dir Gesalbten Stamm beschimpfen!
52 Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen.
Gepriesen sei der Herr in Ewigkeit! Amen! Amen!
