Žalmy 89
1 Vyučující, složený od Etana Ezrachitského. O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými.
En Undervisning; af Ethan, Esrahiteren. Jeg vil synge om Herrens Naadegerninger evindelig, jeg vil kundgøre din Sandhed med min Mund fra Slægt til Slægt.
2 Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl:
Thi jeg har sagt: Din Naade skal bygges op evindelig, i Himlene skal du grundfæste din Sandhed:
3 Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému,
„Jeg har gjort en Pagt med min udvalgte, jeg har tilsvoret David, min Tjener:
4 Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. (Sélah)
Evindelig vil jeg stadfæste din Sæd, og jeg har bygget din Trone fra Slægt til Slægt.‟ (Sela)
5 Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých.
Og Himlene, Herre! skulle prise din underfulde Gerning og din Sandhed i de helliges Menighed.
6 Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných?
Thi hvem i Skyen kan maale sig med Herren? hvo er Herren lig iblandt Gudernes Børn?
7 Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho.
en Gud saare frygtelig i de helliges hemmelige Raad og forfærdelig over alle, som ere trindt omkring ham!
8 Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol.
Herre, Gud Zebaoth! hvo er som du stormægtig, o Herre? og din Sandhed er trindt omkring dig.
9 Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ.
Du hersker over det hovmodige Hav; naar dets Bølger rejse sig, da bringer du dem til at lægge sig.
10 Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své.
Du knuste Rahab, saa den blev som den ihjelslagne, du bortspredte dine Fjender med din stærke Arm.
11 Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil.
Dig tilhøre Himlene, dig tilhører ogsaa Jorden, du har grundfæstet Jorderige og, hvad deri er.
12 Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají.
Du skabte Norden og Sønden, Thabor og Hermon fryde sig i dit Navn.
13 Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá.
Du har en Arm med Styrke, din Haand er stærk, din højre Haand er ophøjet.
14 Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou.
Retfærdighed og Dom ere din Trones Befæstning, Miskundhed og Sandhed gaa frem for dit Ansigt.
15 Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou.
Saligt er det Folk, som kender Frydesangen; Herre! i dit Ansigts Lys vandre de.
16 Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se.
I dit Navn skulle de fryde sig den ganske Dag, og i din Retfærdighed ophøjes de.
17 Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš.
Thi du er deres Styrkes Pris, og i din Velbehagelighed ophøjer du vort Horn.
18 Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš.
Thi Herren er vort Skjold og den Hellige i Israel vor Konge.
19 Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu.
Da talte du til din Hellige i et Syn og sagde: Jeg har beredet Hjælp ved en Kæmpe, jeg har ophøjet en udvalgt ud af Folket.
20 Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho.
Jeg har fundet David, min Tjener, jeg har salvet ham med min hellige Olie.
21 A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu.
Ved ham skal min Haand holde fast, og min Arm skal styrke ham.
22 Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti.
Fjenden skal ikke plage ham, og en uretfærdig Mand skal ikke trænge ham.
23 Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím.
Men jeg vil sønderknuse hans Modstandere for hans Ansigt og slaa dem, som hade ham.
24 Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho.
Men min Sandhed og min Miskundhed skulle være med ham, i mit Navn skal hans Horn ophøjes.
25 A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho.
Og jeg vil udstrække hans Haand til Havet og hans højre Haand til Floderne.
26 On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého.
Han skal paakalde mig og sige: Du er min Fader, min Gud og min Frelses Klippe.
27 Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.
Og jeg vil gøre ham til den førstefødte, til den højeste over Kongerne paa Jorden.
28 Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude.
Jeg vil bevare ham min Miskundhed evindelig, og min Pagt skal holdes ham trolig.
29 Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes.
Og jeg vil lade hans Sæd bestaa evindelig, og hans Trone, saa længe Himmelens Dage vare.
30 Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili,
Dersom hans Børn forlade min Lov, og de ikke vandre i mine Befalinger,
31 Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali:
dersom de vanhellige mine Skikke og ikke holde mine Bud:
32 Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich,
Da vil jeg hjemsøge deres Overtrædelse med Riset og deres Misgerning med Plager.
33 Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.
Men min Miskundhed vil jeg ikke tage fra ham og ikke svige min Sandhed.
34 Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním.
Jeg vil ikke vanhellige min Pagt og ikke forandre det, som er gaaet over mine Læber.
35 Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi,
Eet har jeg svoret ved min Hellighed, jeg vil ikke lyve for David:
36 Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,
Hans Sæd skal blive evindelig, og hans Trone som Solen for mig;
37 Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.
den skal befæstes som Maanen evindelig; og Vidnet i Skyen er trofast. (Sela)
38 Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého.
Men nu har du forkastet og foragtet ham, du er fortørnet paa din Salvede.
39 Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem.
Du har tilintetgjort Pagten med din Tjener, du har vanhelliget hans Krone ned i Støvet.
40 Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel.
Du har nedrevet alle hans Mure, du har bragt Ødelæggelse over hans Befæstninger.
41 Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým.
Alle, som gik forbi paa Vejen, have plyndret ham, han er bleven til Spot for sine Naboer.
42 Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho.
Du har ophøjet hans Modstanderes højre Haand, du har glædet alle hans Fjender.
43 Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji.
Ja, du lader hans skarpe Sværd vige tilbage og har ikke ladet ham bestaa i Krigen.
44 Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem.
Du har ladet hans Glans høre op og kastet hans Trone til Jorden.
45 Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. (Sélah)
Du har forkastet hans Ungdoms Dage, du har skjult ham med Haan. (Sela)
46 Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá?
Hvor længe, Herre! vil du skjule dig evindelig? hvor længe skal din Harme brænde som Ild?
47 Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské?
Kom i Hu, hvad en Levetid er, til hvilken Forfængelighed du har skabt alle Menneskens Børn?
48 Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? (Sélah) (Sheol h7585)
Hvo er den Mand, som lever og ikke skal se Døden? som kan fri sin Sjæl fra Dødsrigets Vold? (Sela) (Sheol h7585)
49 Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své.
Herre! hvor ere dine forrige Naadegerninger, som du tilsvor David i din Sandhed?
50 Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů,
Herre! kom dine Tjeneres Forsmædelse i Hu, som jeg bærer i min Barm, den fra alle de mange Folkefærd,
51 Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého.
med hvilken dine Fjender have bespottet, Herre! med hvilken de have bespottet din Salvedes Fodspor.
52 Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen.
Lovet være Herren evindelig! Amen, ja, amen.
