Žalmy 88
1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
Jehová Dios de mi salud, día y noche clamo delante de ti.
2 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Entre delante de ti mi oración: inclina tu oído a mi clamor.
Porque mi alma está harta de males: y mi vida ha llegado a la sepultura. (Sheol h7585)
4 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
Soy contado con los que descienden al sepulcro: soy como hombre sin fuerza;
5 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
Librado entre los muertos. Como los matados que duermen en el sepulcro: que no te acuerdas más de ellos, y que son cortados de tu mano.
6 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
Hásme puesto en el hoyo profundo: en tinieblas, en honduras.
7 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
Sobre mí se ha acostado tu ira: y con todas tus ondas me has afligido. (Selah)
8 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
Has alejado de mí mis conocidos: hásme puesto a ellos por abominaciones: estoy encerrado, y no saldré.
9 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
Mis ojos enfermaron a causa de mi aflicción: te he llamado, o! Jehová, cada día he extendido a ti mis manos.
10 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
¿Harás milagro a los muertos? ¿Levantarse han los muertos para alabarte? (Selah)
11 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
¿Será contada en el sepulcro tu misericordia? ¿tu verdad en la perdición?
12 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
¿Será conocida en las tinieblas tu maravilla? ¿y tu justicia en la tierra del olvido?
13 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
Y yo a ti, o! Jehová, he clamado: y de mañana te previno mi oración.
14 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
¿Por qué, o! Jehová, desechas a mi alma? ¿ por qué escondes tu rostro de mí?
15 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
Yo soy afligido y menesteroso: desde la mocedad he llevado tus temores, he estado medroso.
16 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
Sobre mí han pasado tus iras; tus espantos me han cortado.
17 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
Hánme rodeado como aguas de continuo: hánme cercado a una.
18 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
Has alejado de mí el amigo y el compañero; y mis conocidos en las tinieblas.
