Žalmy 88
1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
Oh Yavé, ʼElohim de mi salvación, Día y noche clamo delante de Ti.
2 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Llegue mi oración a tu Presencia. Inclina tu oído a mi clamor.
Porque mi alma está harta de aflicciones, Y mi vida se acerca al Seol. (Sheol h7585)
4 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
Soy contado entre los que descienden al sepulcro. Soy como un varón sin fuerza,
5 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
Olvidado entre los muertos, Como los asesinados que están tendidos en la tumba, De quienes ya no te acuerdas, y son cortados de tu mano.
6 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
Me colocaste en la fosa más profunda, En lugares oscuros, en las profundidades.
7 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
Tu ira pesa sobre mí. Me afliges con todas tus olas. (Selah)
8 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
Alejaste a mis conocidos de mí. Me pusiste como un objeto de repugnancia para ellos. Estoy encerrado y no puedo salir.
9 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
Mis ojos se enfermaron por causa de la aflicción. Cada día te invoco, oh Yavé. Extiendo mis manos hacia Ti:
10 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
¿Harás milagros a favor de los muertos? ¿Se levantarán los muertos para alabarte? (Selah)
11 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
¿Se anunciará en el sepulcro tu misericordia, Tu fidelidad en el Abadón?
12 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
¿Serán reconocidas tus maravillas en la oscuridad, Y tu justicia en la tierra del olvido?
13 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
Pero yo te invoco, oh Yavé, Clamo por ayuda. De mañana mi súplica llega delante de Ti.
14 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
¿Por qué, oh Yavé, desechas mi alma? ¿Por qué escondes de mí tu rostro?
15 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
Desde mi juventud estuve afligido y necesitado. Sufrí tus terrores. Estuve turbado.
16 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
Tu ardiente ira pasó sobre mí. Tus terrores me destruyeron.
17 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
Me rodean de continuo como aguas. En conjunto me cercaron.
18 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
Alejaste de mí a mis amigos y compañeros. Solo la oscuridad es mi compañera.
