Žalmy 88
1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
Cántico. Salmo de los hijos de Coré. Al maestro de coro. Sobre el tono de “Mahalat”, para cantar. Maskil. De Hemán el ezrahita. Yahvé, Dios de mi salud, día y noche clamo en tu presencia.
2 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Llegue hasta Ti mi oración, inclina tu oído a mi clamor.
Pues mi alma está saciada de males, y mi vida al borde del sepulcro. (Sheol h7585)
4 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
Me cuentan entre los que bajan a la tumba; he venido a ser como un hombre inválido,
5 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
abandonado a su propia suerte como los muertos; como las víctimas que yacen en el sepulcro, de quienes ya no te acuerdas, y que no son más objeto de tu cuidado.
6 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
Me has puesto en una profunda fosa, en tinieblas, en el abismo.
7 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
Sobre mí pesa tu indignación, y con todas tus olas me estás ahogando.
8 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
Has alejado de mí a los amigos, me has hecho objeto de abominación para ellos; me encuentro encerrado, sin poder salir.
9 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
Mis ojos flaquean de miseria; clamo a Ti, Yahvé, todo el día, hacia Ti extiendo mis manos.
10 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
¿Es que para los muertos haces tus maravillas, o se levantan los difuntos para alabarte?
11 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
¿Acaso en las sepulturas se proclama tu bondad, en la tierra de los muertos tu fidelidad?
12 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
¿Se harán tus prodigios manifiestos en las tinieblas, y tu gracia en la tierra del olvido?
13 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
Yo en cambio, Yahvé, te expreso mi clamor, y desde temprano te llega mi ruego.
14 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
¿Por qué, Yahvé, rechazas mi alma y escondes de mí tu faz?
15 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
Soy miserable, y vivo muriendo desde niño; soporté tus terrores y ya no puedo más;
16 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
tus iras pasaron sobre mí, y tus espantos me han anonadado.
17 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
Me rodean como agua todo el día, me cercan todos juntos.
18 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
Has alejado de mí al amigo y al compañero, y mis familiares son las tinieblas.
