Žalmy 88
1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
Господе Боже, Спаситељу мој, дању вичем и ноћу пред Тобом.
2 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Нек изађе преда Те молитва моја, пригни ухо своје к јауку мом;
Јер је душа моја пуна јада, и живот се мој примаче паклу. (Sheol h7585)
4 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
Изједначих се с онима који у гроб одлазе, постадох као човек без силе,
5 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
Као међу мртве бачен, као убијени, који леже у гробу, којих се више не сећаш, и који су од руке Твоје далеко.
6 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
Метнуо си ме у јаму најдоњу, у таму, у бездану.
7 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
Отежа ми гнев Твој, и свима валима својим удараш ме.
8 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
Удаљио си од мене познанике моје, њима си ме омразио; затворен сам, и не могу изаћи.
9 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
Око моје усахну од јада, вичем Те, Господе, сав дан, пружам к Теби руке своје.
10 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
Еда ли ћеш на мртвима чинити чудеса? Или ће мртви устати и Тебе славити?
11 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
Еда ли ће се у гробу приповедати милост Твоја, и истина Твоја у труљењу?
12 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
Еда ли ће у тами познати чудеса Твоја, и правду Твоју где се све заборавља?
13 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
Али ја, Господе, к Теби вичем, и јутром молитва моја срета Те.
14 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
Зашто, Господе, одбацујеш душу моју, и одвраћаш лице своје од мене?
15 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
Мучим се и издишем од удараца, подносим страхоте Твоје, без надања сам.
16 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
Гнев Твој стиже ме, страхоте Твоје раздиру ме.
17 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
Оптечу ме сваки дан као вода, стежу ме одсвуда.
18 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
Удаљио си од мене друга и пријатеља; познаници моји сакрили су се у мрак.
