Žalmy 88
1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
En sang; en salme av Korahs barn; til sangmesteren; efter Mahalat leannot; en læresalme av Heman, esrahitten. Herre, min frelses Gud! Om dagen og om natten roper jeg for dig.
2 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
La min bønn komme for ditt åsyn, bøi ditt øre til mitt klagerop!
For min sjel er mett av ulykker, og mitt liv er kommet nær til dødsriket. (Sheol h7585)
4 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
Jeg aktes like med dem som farer ned i hulen; jeg er som en mann uten kraft,
5 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
frigitt som en av de døde, lik de ihjelslagne som ligger i graven, som du ikke mere kommer i hu, fordi de er skilt fra din hånd.
6 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
Du har lagt mig i dypenes hule, på mørke steder, i avgrunner.
7 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
Din vrede tynger på mig, og med alle dine bølger trenger du mig. (Sela)
8 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
Du har drevet mine kjenninger langt bort fra mig, du har gjort mig vederstyggelig for dem; jeg er stengt inne og kommer ikke ut.
9 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
Mitt øie er vansmektet av elendighet; jeg har påkalt dig, Herre, hver dag, jeg har utbredt mine hender til dig.
10 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
Mon du gjør undergjerninger for de døde, eller mon dødninger står op og priser dig? (Sela)
11 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
Mon der fortelles i graven om din miskunnhet, i avgrunnen om din trofasthet?
12 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
Mon din undergjerning blir kjent i mørket, og din rettferdighet i glemselens land?
13 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
Men jeg roper til dig, Herre, og om morgenen kommer min bønn dig i møte.
14 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
Hvorfor, Herre, forkaster du min sjel? Hvorfor skjuler du ditt åsyn for mig?
15 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
Elendig er jeg og døende fra ungdommen av; jeg bærer dine redsler, jeg må fortvile.
16 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
Din vredes luer har gått over mig, dine redsler har tilintetgjort mig.
17 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
De har omgitt mig som vann hele dagen, de har omringet mig alle sammen.
18 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
Du har drevet venn og næste langt bort fra mig; mine kjenninger er det mørke sted.
