Žalmy 88
1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
Canto. Salmo. Dei figli di Core. Al maestro del coro. Su «Macalat». Per canto. Maskil. Di Eman l'Ezraita. Signore, Dio della mia salvezza, davanti a te grido giorno e notte.
2 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Giunga fino a te la mia preghiera, tendi l'orecchio al mio lamento.
Io sono colmo di sventure, la mia vita è vicina alla tomba. (Sheol h7585)
4 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
Sono annoverato tra quelli che scendono nella fossa, sono come un morto ormai privo di forza.
5 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
E' tra i morti il mio giaciglio, sono come gli uccisi stesi nel sepolcro, dei quali tu non conservi il ricordo e che la tua mano ha abbandonato.
6 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
Mi hai gettato nella fossa profonda, nelle tenebre e nell'ombra di morte.
7 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
Pesa su di me il tuo sdegno e con tutti i tuoi flutti mi sommergi.
8 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
Hai allontanato da me i miei compagni, mi hai reso per loro un orrore. Sono prigioniero senza scampo;
9 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
si consumano i miei occhi nel patire. Tutto il giorno ti chiamo, Signore, verso di te protendo le mie mani.
10 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
Compi forse prodigi per i morti? O sorgono le ombre a darti lode?
11 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
Si celebra forse la tua bontà nel sepolcro, la tua fedeltà negli inferi?
12 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
Nelle tenebre si conoscono forse i tuoi prodigi, la tua giustizia nel paese dell'oblio?
13 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
Ma io a te, Signore, grido aiuto, e al mattino giunge a te la mia preghiera.
14 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
Perché, Signore, mi respingi, perché mi nascondi il tuo volto?
15 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
Sono infelice e morente dall'infanzia, sono sfinito, oppresso dai tuoi terrori.
16 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
Sopra di me è passata la tua ira, i tuoi spaventi mi hanno annientato,
17 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
mi circondano come acqua tutto il giorno, tutti insieme mi avvolgono.
18 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
Hai allontanato da me amici e conoscenti, mi sono compagne solo le tenebre.
