Žalmy 88
1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
Cantique. Psaume des enfants de Coré. — Au maître-chantre; à chanter sur un mode triste. — Hymne d'Héman, l'Ézrahite. Éternel, Dieu de mon salut, Jour et nuit, je crie en ta présence.
2 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Que ma prière parvienne jusqu'à toi; Prête l'oreille à ma supplication!
Car mon âme est rassasiée de maux, Et ma vie penche vers le Sépulcre. (Sheol h7585)
4 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
On me compte parmi ceux qui descendent vers le tombeau; Je suis comme un homme qui a perdu sa force.
5 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
Je suis abandonné parmi les morts. Pareil à ceux dont le cadavre est couché dans la tombe. A ceux dont tu ne te souviens plus, Et qui sont exclus de ta protection.
6 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
Tu m'as mis au plus profond de la fosse. Dans les ténèbres, dans les abîmes.
7 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
Ta colère pèse sur moi, Et tu m'accables de tous tes flots. (Pause)
8 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
Tu as éloigné de moi ceux qui me connaissent; Tu as fait de moi un objet d'horreur pour eux. Je suis enfermé et ne puis sortir;
9 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
Mon oeil dépérit dans la douleur. Je t'invoque, ô Éternel, tous les jours; Je tends les mains vers toi.
10 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
Est-ce pour les morts que tu fais des miracles? Ou bien, les trépassés se lèvent-ils pour te louer? (Pause)
11 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
Annonce-t-on ta bonté dans le tombeau. Et ta fidélité dans l'abîme?
12 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
Tes merveilles sont-elles connues dans les ténèbres, Et ta justice dans la terre d'oubli?
13 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
Mais moi, ô Éternel, je crie vers toi; Ma prière te prévient dès le matin.
14 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
Éternel, pourquoi rejettes-tu mon âme Et me caches-tu ta face?
15 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
Je suis misérable, presque mourant depuis ma jeunesse; Sous le poids de ta colère, je suis éperdu.
16 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
Les flots de ton courroux passent sur moi; Tes fureurs m'anéantissent:
17 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
Elles m'environnent chaque jour comme un fleuve; Elles m'enveloppent toutes à la fois.
18 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
Tu as éloigné de moi amis et compagnons; Je n'ai pour compagnie que les ténèbres!
