Žalmy 88
1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
Psalmi, Koran lasten veisu, edelläveisaajalle, raadollisten heikkoudesta, Hemanin Esrahilaisen oppi. Herra, minun autuuteni Jumala, minä huudan päivällä ja yöllä sinun edessäs,
2 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Anna minun rukoukseni etees tulla: kallista korvas huutoni puoleen.
Sillä minun sieluni on surkeutta täynnä, ja minun elämäni on juuri liki helvettiä. (Sheol h7585)
4 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
Minä olen arvattu niiden kaltaiseksi, jotka hautaan menevät: minä olen niinkuin se mies, jolla ei yhtään apua ole.
5 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
Minä makaan hyljättynä kuolleiden seassa, niinkuin haavoitetut, jotka haudassa makaavat, joita et sinä enää muista, ja jotka kädestäs eroitetut ovat.
6 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
Sinä olet painanut minun alimmaiseen kaivoon, pimeyteen ja syvyyteen.
7 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
Sinun hirmuisuutes ahdistaa minua, ja pakottaa minua sinun aalloillas, (Sela)
8 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
Sinä eroitat kauvas ystäväni minusta: sinä olet minun tehnyt heille kauhistukseksi: minä makaan vangittuna, etten minä voi päästä ulos.
9 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
Minun kasvoni ovat surkiat raadollisuuden tähden: Herra, minä avukseni huudan sinua joka päivä: minä hajoitan käteni sinun puolees.
10 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
Teetkös siis ihmeitä kuolleiden seassa? eli nousevatko kuolleet sinua kiittämään? (Sela)
11 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
Luetellaanko haudoissa sinun hyvyyttäs? ja totuuttas kadotuksessa?
12 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
Tunnetaanko sinun ihmees pimiässä? eli vanhurskautes siinä maassa, jossa kaikki unohdetaan?
13 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
Mutta minä huudan sinua, Herra, ja minun rukoukseni tulee varhain sinun etees.
14 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
Miksis, Herra, heität pois sieluni, ja peität kasvos minulta?
15 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
Minä olen raadollinen ja väetöin, että minä niin hylätty olen: minä kärsin sinun hirmuisuuttas, että minä lähes epäilen.
16 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
Sinun vihas tulee minun päälleni: sinun pelkos likistää minua.
17 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
Ne saartavat minua joka päivä niinkuin vesi, ja ynnä minua piirittävät.
18 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
Sinä teet, että minun ystäväni ja lähimmäiseni erkanevat kauvas minusta, ja minun tuttavilleni olen minä pimeydessä.
