Žalmy 88
1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
O lord God of my salvation, I have cried day and night before you:
2 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Let my prayer come before you: incline your ear unto my cry;
For my soul is full of troubles: and my life draws nigh unto the grave. (Sheol h7585)
4 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
I am counted with them that go down into the pit: I am as a man that has no strength:
5 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
Free among the dead, like the slain that lie in the grave, whom you remember no more: and they are cut off from your hand.
6 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
You have laid me in the low pit, in darkness, in the deeps.
7 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
Your wrath lies hard upon me, and you have afflicted me with all your waves. (Selah)
8 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
You have put away mine acquaintance far from me; you have made me an abomination unto them: I am shut up, and I cannot come forth.
9 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
Mine eye mourns by reason of affliction: LORD, I have called daily upon you, I have stretched out my hands unto you.
10 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
Will you show wonders to the dead? shall the dead arise and praise you? (Selah)
11 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
Shall your loving kindness be declared in the grave? or your faithfulness in destruction?
12 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
Shall your wonders be known in the dark? and your righteousness in the land of forgetfulness?
13 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
But unto you have I cried, O LORD; and in the morning shall my prayer prevent you.
14 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
LORD, why cast you off my soul? why hide you your face from me?
15 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
I am afflicted and ready to die from my youth up: while I suffer your terrors I am distracted.
16 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
Your fierce wrath goes over me; your terrors have cut me off.
17 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
They came round about me daily like water; they compassed me about together.
18 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
Lover and friend have you put far from me, and mine acquaintance into darkness.
