Žalmy 88
1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
A canticle of a psalm for the sons of Core: unto the end, for Maheleth, to answer understanding of Eman the Ezrahite. O Lord, the God of my salvation: I have cried in the day, and in the night before thee.
2 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Let my prayer come in before thee: incline thy ear to my petition.
For my soul is filled with evils: and my life hath drawn nigh to hell. (Sheol h7585)
4 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
I am counted among them that go down to the pit: I am become as a man without help,
5 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
Free among the dead. Like the slain sleeping in the sepulchres, whom thou rememberest no more: and they are cast off from thy hand.
6 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
They have laid me in the lower pit: in the dark places, and in the shadow of death.
7 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
Thy wrath is strong over me: and all thy waves thou hast brought in upon me.
8 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
Thou hast put away my acquaintance far from me: they have set me an abomination to themselves. I was delivered up, and came not forth:
9 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
My eyes languished through poverty. All the day I cried to thee, O Lord: I stretched out my hands to thee.
10 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
Wilt thou shew wonders to the dead? or shall physicians raise to life, and give praise to thee?
11 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
Shall any one in the sepulchre declare thy mercy: and thy truth in destruction?
12 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
Shall thy wonders be known in the dark; and thy justice in the land of forgetfulness?
13 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
But I, O Lord, have cried to thee: and in the morning my prayer shall prevent thee.
14 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
Lord, why castest thou off my prayer: why turnest thou away thy face from me?
15 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
I am poor, and in labours from my youth: and being exalted have been humbled and troubled.
16 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
Thy wrath hath come upon me: and thy terrors have troubled me.
17 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
They have come round about me like water all the day: they have compassed me about together.
18 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
Friend and neighbour thou hast put far from me: and my acquaintance, because of misery.
