Žalmy 88
1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
(En Sang. En Salme af Koras Sønner. Til Sangmesteren. Al-mahalat-leannot. En Maskil af Ezraitten Heman.) HERRE min Gud, jeg råber om dagen, om Natten når mit Skrig til dig;
2 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
lad min Bøn komme frem for dit Åsyn, til mit Klageråb låne du Øre!
Thi min Sjæl er mæt af Lidelser, mit Liv er Dødsriget nær, (Sheol h7585)
4 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
jeg regnes blandt dem, der sank i Graven, er blevet som den, det er ude med,
5 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
kastet hen imellem de døde, blandt faldne, der hviler i Graven, hvem du ej mindes mere, thi fra din Hånd er de revet.
6 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
Du har lagt mig i den underste Grube, på det mørke, det dybe Sted;
7 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
tungt hviler din Vrede på mig, alle dine Brændinger lod du gå over mig. (Sela)
8 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
Du har fjernet mine Frænder fra mig, gjort mig vederstyggelig for dem; jeg er fængslet, kan ikke gå ud,
9 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
mit Øje er sløvt af Vånde. Hver Dag, HERRE, råber jeg til dig og rækker mine Hænder imod dig.
10 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
Gør du Undere for de døde, står Skyggerne op og takker dig? (Sela)
11 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
Tales der om din Nåde i Graven, i Afgrunden om din Trofasthed?
12 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
Er dit Under kendt i Mørket, din Retfærd i Glemselens Land?
13 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
Men jeg, o HERRE, jeg råber til dig, om Morgenen kommer min Bøn dig i Møde.
14 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
Hvorfor forstøder du, HERRE, min Sjæl og skjuler dit Åsyn for mig?
15 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
Elendig er jeg og Døden nær, dine Rædsler har omgivet mig fra min Ungdom;
16 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
din Vredes Luer går over mig, dine Rædsler har lagt mig øde,
17 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
som Vand er de om mig Dagen lang, til Hobe slutter de Kreds om mig;
18 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
Ven og Frænde fjerned du fra mig, holdt mine Kendinge borte.
