Žalmy 88
1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
Pjesma. Psalam. Sinova Korahovih. Zborovođi. Po napjevu “Bolest”. Za pjevanje. Poučna pjesma. Ezrahijca Hemana. Jahve, Bože moj, vapijem danju, a noću naričem pred tobom.
2 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Neka dopre do tebe molitva moja, prigni uho k vapaju mome.
Jer mi je duša zasićena patnjama, moj se život bliži Podzemlju. (Sheol h7585)
4 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
Broje me k onima što u grob silaze, postadoh sličan nemoćniku.
5 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
Među mrtvima moj je ležaj, poput ubijenih što leže u grobu kojih se više ne spominješ, od kojih si ustegao ruku.
6 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
Smjestio si me u jamu duboku, u tmine, u bezdan.
7 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
Teško me pritišće ljutnja tvoja i svim me valima svojim prekrivaš.
8 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
Udaljio si od mene znance moje, Óučini da im gnusan budem: zatvoren sam, ne mogu izaći.
9 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
Od nevolje oči mi gasnu: vapijem tebi, Jahve, iz dana u dan, za tobom ruke pružam.
10 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
Zar na mrtvima činiš čudesa? Zar će sjene ustati i hvaliti tebe?
11 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
Zar se u grobu pripovijeda o tvojoj dobroti? O vjernosti tvojoj u Propasti?
12 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
Zar se u tmini objavljuju čudesa tvoja i tvoja pravda u Zaboravu?
13 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
Ipak ja vapijem tebi, Jahve, prije jutra molitvom te pretječem.
14 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
Zašto, Jahve, odbacuješ dušu moju? Zašto sakrivaš lice od mene?
15 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
Bijedan sam i umirem već od dječaštva, klonuh noseći tvoje strahote.
16 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
Preko mene prijeđoše vihori tvojega gnjeva, strahote me tvoje shrvaše,
17 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
okružuju me kao voda sveudilj, optječu me svi zajedno.
18 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
Udaljio si od mene prijatelja i druga: mrak mi je znanac jedini.
