Žalmy 86

1 Modlitba Davidova. Nakloň, Hospodine, ucha svého, a vyslyš mne, neboť jsem chudý a nuzný.

En bön Davids. Herre, böj neder dina öron, och hör mig; ty jag är elände och fattig.

2 Ostříhejž duše mé, neboť jsem ten, jehož miluješ; zachovej služebníka svého, ty Bože můj, v tobě naději majícího.

Bevara mina själ, ty jag är helig; hjelp du, min Gud, dinom tjenare, som sig uppå dig förlåter.

3 Smiluj se nade mnou, Hospodine, k toběť zajisté každého dne volám.

Herre, var mig nådelig; ty jag ropar dagliga till dig.

4 Potěš duše služebníka svého, neboť k tobě, ó Pane, duše své pozdvihuji.

Fröjda dins tjenares själ; förty efter dig, Herre, trängtar jag.

5 Nebo ty jsi, Pane, dobrotivý a lítostivý, a hojný v milosrdenství ke všechněm, kteříž tě vzývají.

Ty du, Herre, äst god och nådelig, af stor godhet allom dem som åkalla dig.

6 Slyš, Hospodine, modlitbu mou, a pozoruj hlasu žádostí mých.

Förnim, Herre, mina bön, och akta uppå mina böns röst.

7 V den ssoužení svého vzývám tě, nebo mne vyslýcháš.

Uti mine nöd åkallar jag dig, att du dock ville höra mig.

8 Neníť žádného tobě podobného mezi bohy, ó Pane, a není takových skutků, jako jsou tvoji.

Herre, dig är ingen lik ibland gudarna, och ingen är, som så göra kan som du.

9 Všickni národové, kteréž jsi učinil, přicházejíce, skláněti se budou před tebou, Pane, a ctíti jméno tvé.

Alle Hedningar, de du gjort hafver, skola komma och tillbedja för dig, Herre, och ära ditt Namn;

10 Nebo jsi ty veliký, a činíš divné věci, ty jsi Bůh sám.

Att du så stor äst, och gör under, och allena Gud äst.

11 Vyuč mne, Hospodine, cestě své, abych chodil v pravdě tvé; ustav srdce mé v bázni jména svého.

Visa mig, Herre, din väg, att jag må vandra i dine sanning; behåll mitt hjerta vid det ena, att jag ditt Namn fruktar.

12 I budu tě oslavovati, Pane Bože můj, z celého srdce svého a ctíti jméno tvé na věky,

Jag tackar dig, Herre, min Gud, af allt mitt hjerta, och ärar ditt Namn evinnerliga.

13 Poněvadž milosrdenství tvé veliké jest nade mnou, a vytrhls duši mou z jámy nejhlubší. (Sheol h7585)

Ty din godhet är stor öfver mig, och du hafver frälst mina själ utu det djupa helvetet. (Sheol h7585)

14 Ó Bože, povstaliť jsou pyšní proti mně, a rota násilníků hledají bezživotí mého, ti, kteříž tě sobě nepředstavují.

Gud, de stolte sätta sig emot mig, och de tyranners hop står mig efter mina själ, och hafva dig intet för ögon.

15 Ale ty Pane, Bože silný, lítostivý a milostivý, shovívající a hojný v milosrdenství, i pravdomluvný,

Men du, Herre Gud, äst barmhertig och nådelig, tålig, och af stora mildhet och trohet.

16 Vzhlédniž na mne, a smiluj se nade mnou, obdař silou svou služebníka svého, a zachovávej syna děvky své.

Vänd dig till mig, var mig nådelig; stärk din tjenare med dine magt, och hjelp dine tjenarinnos son.

17 Prokaž ke mně znamení dobrotivosti, tak aby vidouce to ti, kteříž mne nenávidí, zahanbeni byli, že jsi ty mi, Hospodine, spomohl, a mne potěšil.

Gör ett tecken med mig, att mig väl går, att de set, som mig hata, och skämma sig, att du med mig står, Herre, och tröstar mig.