Žalmy 86

1 Modlitba Davidova. Nakloň, Hospodine, ucha svého, a vyslyš mne, neboť jsem chudý a nuzný.

Ei bøn av David. Herre, bøyg ditt øyra, svara meg! for arm og fatig er eg.

2 Ostříhejž duše mé, neboť jsem ten, jehož miluješ; zachovej služebníka svého, ty Bože můj, v tobě naději majícího.

Tak vare på mi sjæl, for eg er gudleg. Frels din tenar, du min Gud, han som lit på deg!

3 Smiluj se nade mnou, Hospodine, k toběť zajisté každého dne volám.

Ver meg nådig, Herre! For til deg ropar eg heile dagen.

4 Potěš duše služebníka svého, neboť k tobě, ó Pane, duše své pozdvihuji.

Gled din tenars sjæl! For til deg, Herre, lyfter eg mi sjæl.

5 Nebo ty jsi, Pane, dobrotivý a lítostivý, a hojný v milosrdenství ke všechněm, kteříž tě vzývají.

For du, Herre, er god og viljug til forlating, og rik på miskunn for alle deim som kallar på deg.

6 Slyš, Hospodine, modlitbu mou, a pozoruj hlasu žádostí mých.

Herre, vend øyra til mi bøn, og merka på mi bønerøyst!

7 V den ssoužení svého vzývám tě, nebo mne vyslýcháš.

Den dag eg er i naud, ropar eg på deg, for du svarar meg.

8 Neníť žádného tobě podobného mezi bohy, ó Pane, a není takových skutků, jako jsou tvoji.

Ingen er som du millom gudarne, Herre, og ingi verk er som dine.

9 Všickni národové, kteréž jsi učinil, přicházejíce, skláněti se budou před tebou, Pane, a ctíti jméno tvé.

Alle heidningar som du hev skapt, skal koma og tilbeda for di åsyn, Herre, og dei skal æra ditt namn.

10 Nebo jsi ty veliký, a činíš divné věci, ty jsi Bůh sám.

For du er stor og gjer undergjerningar, du er Gud og ingen annan.

11 Vyuč mne, Hospodine, cestě své, abych chodil v pravdě tvé; ustav srdce mé v bázni jména svého.

Lær meg, Herre, din veg, eg vil ferdast i di sanning; sameina mitt hjarta til å ottast ditt namn!

12 I budu tě oslavovati, Pane Bože můj, z celého srdce svého a ctíti jméno tvé na věky,

Eg vil prisa deg, Herre min Gud, av alt mitt hjarta, og eg vil æra namnet ditt æveleg.

13 Poněvadž milosrdenství tvé veliké jest nade mnou, a vytrhls duši mou z jámy nejhlubší. (Sheol h7585)

For di miskunn er stor yver meg, og du hev frelst mi sjæl frå den djupe helheimen. (Sheol h7585)

14 Ó Bože, povstaliť jsou pyšní proti mně, a rota násilníků hledají bezživotí mého, ti, kteříž tě sobě nepředstavují.

Gud, stormodige hev reist seg imot meg, og ein flokk av valdsmenner stend etter livet mitt, og dei hev ikkje deg for auga.

15 Ale ty Pane, Bože silný, lítostivý a milostivý, shovívající a hojný v milosrdenství, i pravdomluvný,

Men du, Herre, er ein miskunnsam og nådig Gud, langmodig og rik på miskunn og truskap.

16 Vzhlédniž na mne, a smiluj se nade mnou, obdař silou svou služebníka svého, a zachovávej syna děvky své.

Vend deg til meg og ver meg nådig, gjev din tenar styrken din, og frels son åt di tenestkvinna!

17 Prokaž ke mně znamení dobrotivosti, tak aby vidouce to ti, kteříž mne nenávidí, zahanbeni byli, že jsi ty mi, Hospodine, spomohl, a mne potěšil.

Gjer eit teikn med meg til det gode, at dei som hatar meg, må sjå det og skjemmast, av di du, Herre, hev hjelpt meg og trøysta meg.