Žalmy 86
1 Modlitba Davidova. Nakloň, Hospodine, ucha svého, a vyslyš mne, neboť jsem chudý a nuzný.
Oratio ipsi David. [Inclina, Domine, aurem tuam et exaudi me, quoniam inops et pauper sum ego.
2 Ostříhejž duše mé, neboť jsem ten, jehož miluješ; zachovej služebníka svého, ty Bože můj, v tobě naději majícího.
Custodi animam meam, quoniam sanctus sum; salvum fac servum tuum, Deus meus, sperantem in te.
3 Smiluj se nade mnou, Hospodine, k toběť zajisté každého dne volám.
Miserere mei, Domine, quoniam ad te clamavi tota die;
4 Potěš duše služebníka svého, neboť k tobě, ó Pane, duše své pozdvihuji.
lætifica animam servi tui, quoniam ad te, Domine, animam meam levavi.
5 Nebo ty jsi, Pane, dobrotivý a lítostivý, a hojný v milosrdenství ke všechněm, kteříž tě vzývají.
Quoniam tu, Domine, suavis et mitis, et multæ misericordiæ omnibus invocantibus te.
6 Slyš, Hospodine, modlitbu mou, a pozoruj hlasu žádostí mých.
Auribus percipe, Domine, orationem meam, et intende voci deprecationis meæ.
7 V den ssoužení svého vzývám tě, nebo mne vyslýcháš.
In die tribulationis meæ clamavi ad te, quia exaudisti me.
8 Neníť žádného tobě podobného mezi bohy, ó Pane, a není takových skutků, jako jsou tvoji.
Non est similis tui in diis, Domine, et non est secundum opera tua.
9 Všickni národové, kteréž jsi učinil, přicházejíce, skláněti se budou před tebou, Pane, a ctíti jméno tvé.
Omnes gentes quascumque fecisti venient, et adorabunt coram te, Domine, et glorificabunt nomen tuum.
10 Nebo jsi ty veliký, a činíš divné věci, ty jsi Bůh sám.
Quoniam magnus es tu, et faciens mirabilia; tu es Deus solus.
11 Vyuč mne, Hospodine, cestě své, abych chodil v pravdě tvé; ustav srdce mé v bázni jména svého.
Deduc me, Domine, in via tua, et ingrediar in veritate tua; lætetur cor meum, ut timeat nomen tuum.
12 I budu tě oslavovati, Pane Bože můj, z celého srdce svého a ctíti jméno tvé na věky,
Confitebor tibi, Domine Deus meus, in toto corde meo, et glorificabo nomen tuum in æternum:
13 Poněvadž milosrdenství tvé veliké jest nade mnou, a vytrhls duši mou z jámy nejhlubší. (Sheol h7585)
quia misericordia tua magna est super me, et eruisti animam meam ex inferno inferiori. (Sheol h7585)
14 Ó Bože, povstaliť jsou pyšní proti mně, a rota násilníků hledají bezživotí mého, ti, kteříž tě sobě nepředstavují.
Deus, iniqui insurrexerunt super me, et synagoga potentium quæsierunt animam meam: et non proposuerunt te in conspectu suo.
15 Ale ty Pane, Bože silný, lítostivý a milostivý, shovívající a hojný v milosrdenství, i pravdomluvný,
Et tu, Domine Deus, miserator et misericors; patiens, et multæ misericordiæ, et verax.
16 Vzhlédniž na mne, a smiluj se nade mnou, obdař silou svou služebníka svého, a zachovávej syna děvky své.
Respice in me, et miserere mei; da imperium tuum puero tuo, et salvum fac filium ancillæ tuæ.
17 Prokaž ke mně znamení dobrotivosti, tak aby vidouce to ti, kteříž mne nenávidí, zahanbeni byli, že jsi ty mi, Hospodine, spomohl, a mne potěšil.
Fac mecum signum in bonum, ut videant qui oderunt me, et confundantur: quoniam tu, Domine, adjuvisti me, et consolatus es me.]
