Žalmy 86

1 Modlitba Davidova. Nakloň, Hospodine, ucha svého, a vyslyš mne, neboť jsem chudý a nuzný.

Herre! bøj dit Øre, bønhør mig, thi jeg er elendig og fattig.

2 Ostříhejž duše mé, neboť jsem ten, jehož miluješ; zachovej služebníka svého, ty Bože můj, v tobě naději majícího.

Bevar min Sjæl; thi jeg er hellig; frels din Tjener, du min Gud! ham, som forlader sig paa dig.

3 Smiluj se nade mnou, Hospodine, k toběť zajisté každého dne volám.

Herre! vær mig naadig; thi til dig raaber jeg den ganske Dag.

4 Potěš duše služebníka svého, neboť k tobě, ó Pane, duše své pozdvihuji.

Glæd din Tjeners Sjæl; thi til dig, Herre, opløfter jeg min Sjæl.

5 Nebo ty jsi, Pane, dobrotivý a lítostivý, a hojný v milosrdenství ke všechněm, kteříž tě vzývají.

Thi du Herre! er god og rund til at forlade og rig paa Miskundhed imod alle, som paakalde dig.

6 Slyš, Hospodine, modlitbu mou, a pozoruj hlasu žádostí mých.

Herre! vend dit Øre til min Bøn og giv Agt paa mine ydmyge Begæringers Røst.

7 V den ssoužení svého vzývám tě, nebo mne vyslýcháš.

Paa min Nøds Dag vil jeg paakalde dig; thi du bønhører mig.

8 Neníť žádného tobě podobného mezi bohy, ó Pane, a není takových skutků, jako jsou tvoji.

Der er ingen som du iblandt Guder, Herre! og der er intet som dine Gerninger.

9 Všickni národové, kteréž jsi učinil, přicházejíce, skláněti se budou před tebou, Pane, a ctíti jméno tvé.

Alle Hedninger, som du har skabt, skulle komme og tilbede for dit Ansigt, Herre! og de skulle ære dit Navn.

10 Nebo jsi ty veliký, a činíš divné věci, ty jsi Bůh sám.

Thi du er stor, og du gør underfulde Ting, du alene er Gud.

11 Vyuč mne, Hospodine, cestě své, abych chodil v pravdě tvé; ustav srdce mé v bázni jména svého.

Lær mig, Herre! din Vej, jeg vil vandre i din Sandhed, vend mit Hjerte imod dette ene, at frygte dit Navn.

12 I budu tě oslavovati, Pane Bože můj, z celého srdce svého a ctíti jméno tvé na věky,

Jeg vil takke dig, Herre min Gud! af mit ganske Hjerte og ære dit Navn evindelig.

13 Poněvadž milosrdenství tvé veliké jest nade mnou, a vytrhls duši mou z jámy nejhlubší. (Sheol h7585)

Thi din Miskundhed er stor over mig, og du friede min Sjæl fra det dybe Dødsrige. (Sheol h7585)

14 Ó Bože, povstaliť jsou pyšní proti mně, a rota násilníků hledají bezživotí mého, ti, kteříž tě sobě nepředstavují.

Gud! de hovmodige staa op imod mig, og Voldsmænds Hob søger efter mit Liv, og de have ikke sat dig for deres Øjne.

15 Ale ty Pane, Bože silný, lítostivý a milostivý, shovívající a hojný v milosrdenství, i pravdomluvný,

Men du, Herre! er en barmhjertig og naadig Gud, langmodig og af megen Miskundhed og Sandhed.

16 Vzhlédniž na mne, a smiluj se nade mnou, obdař silou svou služebníka svého, a zachovávej syna děvky své.

Vend dit Ansigt til mig og vær mig naadig! giv din Tjener din Styrke og frels din Tjenestekvindes Søn!

17 Prokaž ke mně znamení dobrotivosti, tak aby vidouce to ti, kteříž mne nenávidí, zahanbeni byli, že jsi ty mi, Hospodine, spomohl, a mne potěšil.

Gør et Tegn for mig til det gode, at de, som hade mig, maa se det og beskæmmes; thi du, Herre! har hjulpet mig og trøstet mig.