Žalmy 84
1 Přednímu z kantorů na gittit, synů Chóre, žalm. Jak jsou milí příbytkové tvoji, Hospodine zástupů!
Til sangmesteren, efter Gittit; av Korahs barn; en salme. Hvor elskelige dine boliger er, Herre, hærskarenes Gud!
2 Žádostiva jest a velice touží duše má po síňcích Hospodinových; srdce mé, i tělo mé pléše k Bohu živému.
Min sjel lenges, ja vansmekter av lengsel efter Herrens forgårder; mitt hjerte og mitt kjød roper med fryd til den levende Gud.
3 Ano i ten vrabec nalezl sobě místo a vlaštovice hnízdo, v němž by schránila mladé své, při oltářích tvých, Hospodine zástupů, králi můj a Bože můj.
Spurven har jo funnet sig et hus, og svalen et rede hvor den har lagt sine unger - dine alter, Herre, hærskarenes Gud, min konge og min Gud!
4 Blahoslavení, kteříž přebývají v domě tvém, tiť tebe na věky chváliti budou. (Sélah)
Salige er de som bor i ditt hus; de skal stadig love dig. (Sela)
5 Blahoslavený člověk, jehož síla jest Hospodin, a v jejichž srdci jsou stezky kroků jejich,
Salig er det menneske som har sin styrke i dig, de hvis hu står til de jevne veier.
6 Ti, kteříž jdouce přes údolí moruší, za studnici jej sobě pokládají, na něž i déšť požehnání přichází.
Når de vandrer gjennem tåredalen, gjør de den til en kildevang, og høstregnet dekker den med velsignelse.
7 Berou se houf za houfem, a ukazují se před Bohem na Sionu.
De går frem fra kraft til kraft, de treder frem for Gud på Sion.
8 Hospodine Bože zástupů, vyslyš modlitbu mou, pozoruj, ó Bože Jákobův. (Sélah)
Herre, Gud, hærskarenes Gud, hør min bønn! Vend øret til, Jakobs Gud! (Sela)
9 Pavézo naše, popatř, ó Bože, a viz tvář pomazaného svého.
Gud, vårt skjold, se til og sku din salvedes åsyn!
10 Nebo lepší jest den v síňcích tvých, než jinde tisíc; zvolil jsem sobě raději u prahu seděti v domě Boha svého, nežli přebývati v stáncích bezbožníků.
For en dag i dine forgårder er bedre enn ellers tusen; jeg vil heller stå ved dørtreskelen i min Guds hus enn bo i ugudelighets telt.
11 Nebo Hospodin Bůh jest slunce a pavéza; tuť milosti i slávy udílí Hospodin, aniž odepře čeho dobrého chodícím v upřímnosti.
For Gud Herren er sol og skjold, Herren gir nåde og ære; han nekter ikke dem noget godt som vandrer i uskyld.
12 Hospodine zástupů, blahoslavený člověk, kterýž naději skládá v tobě.
Herre, hærskarenes Gud, salig er det menneske som setter sin lit til dig.
