Žalmy 83

1 Píseň a žalm Azafův. Bože, neodmlčujž se, nečiň se neslyše, aniž se upokojuj, ó Bože silný.

Ein song, ein salme av Asaf. Gud, teg ikkje! haldt deg ikkje still og roleg, Gud!

2 Nebo aj, nepřátelé tvoji se bouří, a ti, kteříž tě v nenávisti mají, pozdvihují hlavy.

For sjå, dine fiendar bråkar, og dei som hatar deg, lyfter hovudet!

3 Chytře tajné rady proti lidu tvému skládají, a radí se proti těm, kteréž ty skrýváš,

Mot ditt folk legg dei sløge råder, og dei samråder seg mot deim som du tek vare på.

4 Říkajíce: Poďte, a vyhlaďme je, ať nejsou národem, tak aby ani zpomínáno nebylo více jména Izraelova.

Dei segjer: «Kom, lat oss rydja deim ut, so dei ikkje lenger er eit folk! og Israels namn skal ingen meir koma i hug!»

5 Jednomyslněť se na tom spolu snesli, i smlouvou se proti tobě zavázali,

For dei hev av hjarta samrådt seg, mot deg gjeng dei i pakt.

6 Stánkové Idumejští a Izmaelitští, Moábští a Agarenští,

Edoms tjeld og ismaelitarne, Moab og hagarenarne,

7 Gebálští a Ammonitští, a Amalechitští, Filistinští s obyvateli Tyrskými.

Gebal og Ammon og Amalek, Filistarland med deim som bur i Tyrus.

8 Ano i Assyrští spojili se s nimi, jsouce na ruku synům Lotovým. (Sélah)

Ogso Assur hev gjenge i lag med deim, han låner sin arm til Lots søner. (Sela)

9 Učiniž jim jako Madianským, jako Zizarovi, a jako Jabínovi při potoku Císon,

Gjer med deim som med Midjan! som med Sisera, som med Jabin ved Kisons bekk!

10 Kteříž jsou do konce vyhlazeni v Endor, a učiněni hnůj země.

Dei vart øydelagde ved En-Dor, dei vart til møk på marki.

11 Nalož s nimi a s vůdci jejich jako s Gorébem, jako s Zébem, jako s Zebahem, a jako s Salmunou, se všemi knížaty jejich.

Far med deim, deira fremste menner, som med Oreb og Ze’eb, og med alle deira hovdingar som med Zebah og Salmunna!

12 Neboť jsou řekli: Uvažme se dědičně v příbytky Boží.

deim som segjer: «Lat oss hertaka Guds bustader!»

13 Můj Bože, učiň to, ať jsou jako chumelice, a jako stéblo před větrem.

Min Gud, gjer deim som ein dustkvervel, som agner for vinden!

14 Jakož oheň spaluje les, a jako plamen zapaluje hory,

Lik ein eld som brenn ein skog, lik ein loge som set eld på fjell,

15 Tak ty je vichřicí svou stihej, a bouří svou ohrom je.

soleis forfylgje du deim med din storm og skræme deim med ditt uver!

16 Naplň tváře jejich zahanbením, tak aby hledali jména tvého, Hospodine.

Fyll deira andlit med skam, at dei må søkja ditt namn, Herre!

17 Nechať se hanbí a děsí na věčné časy, a ať potupu nesou a zahynou.

Lat deim skjemmast og skræmast æveleg og alltid, lat dei verta skjemde og ganga til grunnar!

18 A tak ať poznají, že ty, kterýž sám jméno máš Hospodin, jsi nejvyšší nade vší zemí.

Og lat deim få vita, at einast du hev namnet Herre, den Høgste yver heile jordi!