< Žalmy 83 >
1 Píseň a žalm Azafův. Bože, neodmlčujž se, nečiň se neslyše, aniž se upokojuj, ó Bože silný.
Asafa dziesma. Ak Dievs, neciet klusu, neesi kā mēms un nekavējies, ak stiprais Dievs!
2 Nebo aj, nepřátelé tvoji se bouří, a ti, kteříž tě v nenávisti mají, pozdvihují hlavy.
Jo redzi, Tavi ienaidnieki trako un Tavi nīdētāji paceļ galvu.
3 Chytře tajné rady proti lidu tvému skládají, a radí se proti těm, kteréž ty skrýváš,
Tie ņēmās viltīgus padomus pret Taviem ļaudīm un sarunājās pret tiem, ko Tu glabā.
4 Říkajíce: Poďte, a vyhlaďme je, ať nejsou národem, tak aby ani zpomínáno nebylo více jména Izraelova.
Tie saka tā: nāciet, izdeldēsim tos, ka tie vairs nav tauta, un ka Israēla vārds vairs netop pieminēts.
5 Jednomyslněť se na tom spolu snesli, i smlouvou se proti tobě zavázali,
Jo no sirds tie kopā ir sarunājušies un derību pret Tevi derējuši,
6 Stánkové Idumejští a Izmaelitští, Moábští a Agarenští,
Edoma un Ismaēliešu teltis, Moabs un Hagarieši,
7 Gebálští a Ammonitští, a Amalechitští, Filistinští s obyvateli Tyrskými.
Ģebals, Amons un Amaleks, Fīlisti ar Tirus iedzīvotājiem.
8 Ano i Assyrští spojili se s nimi, jsouce na ruku synům Lotovým. (Sélah)
Arī Asurs stāv viņiem klāt un ir Lata bērniem par elkoni. (Sela)
9 Učiniž jim jako Madianským, jako Zizarovi, a jako Jabínovi při potoku Císon,
Dari tiem kā Midijanam, kā Siseram, kā Jabinam pie Kisones upes.
10 Kteříž jsou do konce vyhlazeni v Endor, a učiněni hnůj země.
Tie ir samaitāti Endorā un palikuši zemei par mēsliem.
11 Nalož s nimi a s vůdci jejich jako s Gorébem, jako s Zébem, jako s Zebahem, a jako s Salmunou, se všemi knížaty jejich.
Dari tos un viņu lielos kungus tā kā Orebu un Zebu, un visus viņu virsniekus kā Zebahu un Calmunu,
12 Neboť jsou řekli: Uvažme se dědičně v příbytky Boží.
Kas sacīja: ņemsim to jauko Dieva zemi sev par mantu.
13 Můj Bože, učiň to, ať jsou jako chumelice, a jako stéblo před větrem.
Mans Dievs, dari tos par viesuli, par pelavām vēja priekšā.
14 Jakož oheň spaluje les, a jako plamen zapaluje hory,
Tā kā uguns mežu sadedzina, un kā liesma kalnus iededzina;
15 Tak ty je vichřicí svou stihej, a bouří svou ohrom je.
Tāpat dzenies tiem pakaļ ar Savu vētru un iztrūcini tos ar Savām aukām.
16 Naplň tváře jejich zahanbením, tak aby hledali jména tvého, Hospodine.
Pildi viņu vaigus ar kaunu, ka tie, Kungs, meklē Tavu Vārdu.
17 Nechať se hanbí a děsí na věčné časy, a ať potupu nesou a zahynou.
Lai tie top kaunā un iztrūcinājās mūžīgi mūžam un kļūst apkaunoti un iet bojā.
18 A tak ať poznají, že ty, kterýž sám jméno máš Hospodin, jsi nejvyšší nade vší zemí.
Lai tie atzīst, ka Tu vien ar Savu Vārdu esi Tas Kungs, tas Visuaugstākais pār visu pasauli.