Žalmy 83
1 Píseň a žalm Azafův. Bože, neodmlčujž se, nečiň se neslyše, aniž se upokojuj, ó Bože silný.
Ein Gesang, ein Lied, von Asaph. Gott, sei nicht still! Schweig nicht! Bleib nicht so ruhig, Gott!
2 Nebo aj, nepřátelé tvoji se bouří, a ti, kteříž tě v nenávisti mají, pozdvihují hlavy.
Denn siehe, Deine Feinde sind geschäftig; das Haupt erheben Deine Hasser.
3 Chytře tajné rady proti lidu tvému skládají, a radí se proti těm, kteréž ty skrýváš,
Sie halten, Deinem Volk zuwider, listig Rat, beraten gegen Deine Schutzbefohlenen.
4 Říkajíce: Poďte, a vyhlaďme je, ať nejsou národem, tak aby ani zpomínáno nebylo více jména Izraelova.
Sie sprechen: "Auf, wir wollen sie als Volk vernichten. Nie werde mehr des Namen Israels gedacht!"
5 Jednomyslněť se na tom spolu snesli, i smlouvou se proti tobě zavázali,
Einmütig halten Rat und schließen gegen Dich ein Bündnis
6 Stánkové Idumejští a Izmaelitští, Moábští a Agarenští,
Edoms und Ismaels Gezelte, Moabs und die der Agarener,
7 Gebálští a Ammonitští, a Amalechitští, Filistinští s obyvateli Tyrskými.
Gebal, Ammon und Amalek, Philisterland und Tyrier.
8 Ano i Assyrští spojili se s nimi, jsouce na ruku synům Lotovým. (Sélah)
Auch Assur schließt sich ihnen an; sie leihen ihren Arm den Söhnen Lots. (Sela)
9 Učiniž jim jako Madianským, jako Zizarovi, a jako Jabínovi při potoku Císon,
Behandle sie wie Midian, wie Sisara, wie Jabin an dem Kisonsbach!
10 Kteříž jsou do konce vyhlazeni v Endor, a učiněni hnůj země.
Zu Endor wurden sie vertilgt; sie wurden Dünger für das Ackerfeld.
11 Nalož s nimi a s vůdci jejich jako s Gorébem, jako s Zébem, jako s Zebahem, a jako s Salmunou, se všemi knížaty jejich.
Tu ihren Edlen wie Oreb und Zeeb, wie Zeba und Salmunna, allen ihren Fürsten!
12 Neboť jsou řekli: Uvažme se dědičně v příbytky Boží.
Sie sprechen: "Lasset Gottes Auen uns erobern!"
13 Můj Bože, učiň to, ať jsou jako chumelice, a jako stéblo před větrem.
Mein Gott! Mach sie dem Wirbellaube gleich, den Stoppeln vor dem Winde!
14 Jakož oheň spaluje les, a jako plamen zapaluje hory,
Wie Feuer, das den Wald verzehrt, wie Flammen, Berge sengend,
15 Tak ty je vichřicí svou stihej, a bouří svou ohrom je.
jag ihnen nach mit Deinem Wetter! Und schreckt sie mit Deinem Sturme!
16 Naplň tváře jejich zahanbením, tak aby hledali jména tvého, Hospodine.
Füll an ihr Angesicht mit Schmach, auf daß sie Deinen Namen fürchten, Herr!
17 Nechať se hanbí a děsí na věčné časy, a ať potupu nesou a zahynou.
Sie sollen schämen sich, für immerdar verwirrt, mit Schanden untergehen!
18 A tak ať poznají, že ty, kterýž sám jméno máš Hospodin, jsi nejvyšší nade vší zemí.
Dann merken sie, daß Du mit Deinem Namen heißest
