Žalmy 83
1 Píseň a žalm Azafův. Bože, neodmlčujž se, nečiň se neslyše, aniž se upokojuj, ó Bože silný.
Ein Lied. Ein Psalm Asafs.
2 Nebo aj, nepřátelé tvoji se bouří, a ti, kteříž tě v nenávisti mají, pozdvihují hlavy.
Elohim, schaue nicht ruhig zu, / Schweige doch nicht und raste nicht, Gott!
3 Chytře tajné rady proti lidu tvému skládají, a radí se proti těm, kteréž ty skrýváš,
Denn sieh, deine Feinde toben, / Und deine Hasser erheben das Haupt.
4 Říkajíce: Poďte, a vyhlaďme je, ať nejsou národem, tak aby ani zpomínáno nebylo více jména Izraelova.
Wider dein Volk ersinnen sie listigen Anschlag, / Beraten sich gegen die, die du bewahrst.
5 Jednomyslněť se na tom spolu snesli, i smlouvou se proti tobě zavázali,
"Auf", sagen sie, "laßt uns als Volk sie vernichten, / Daß Israels Name für immer verschwinde!"
6 Stánkové Idumejští a Izmaelitští, Moábští a Agarenští,
Denn einmütig haben sie sich beraten, / Wider dich einen Bund geschlossen:
7 Gebálští a Ammonitští, a Amalechitští, Filistinští s obyvateli Tyrskými.
Edoms Zelte, die Ismaeliter, / Moab und die Hagriter,
8 Ano i Assyrští spojili se s nimi, jsouce na ruku synům Lotovým. (Sélah)
Gebâl und Ammon und Amalek, / Die Philister samt denen zu Tyrus.
9 Učiniž jim jako Madianským, jako Zizarovi, a jako Jabínovi při potoku Císon,
Auch Assur hat sich zu ihnen gesellt, / Es leiht seinen Arm den Söhnen Lots. (Sela)
10 Kteříž jsou do konce vyhlazeni v Endor, a učiněni hnůj země.
Tu ihnen so wie Midian, / Wie Sisera, wie Jabin am Bache Kison!
11 Nalož s nimi a s vůdci jejich jako s Gorébem, jako s Zébem, jako s Zebahem, a jako s Salmunou, se všemi knížaty jejich.
Sie wurden bei Endor vertilgt, / Wurden Dünger auf Ackerland.
12 Neboť jsou řekli: Uvažme se dědičně v příbytky Boží.
Ihre Edlen mache wie Oreb und Seeb, / wie Sébach und Zalmúnna all ihre Fürsten,
13 Můj Bože, učiň to, ať jsou jako chumelice, a jako stéblo před větrem.
Weil sie gesprochen: "Wir wollen für uns / Einnehmen die Auen Gottes."
14 Jakož oheň spaluje les, a jako plamen zapaluje hory,
Mein Gott, mache sie wie Laub, / Wie Stoppeln, die der Wind wegtreibt,
15 Tak ty je vichřicí svou stihej, a bouří svou ohrom je.
Wie Feuer, das einen Wald verbrennt, / Wie die Flamme, die Berge entzündet!
16 Naplň tváře jejich zahanbením, tak aby hledali jména tvého, Hospodine.
Verfolge sie so mit deinem Sturm, / Und mit deiner Windsbraut schrecke sie!
17 Nechať se hanbí a děsí na věčné časy, a ať potupu nesou a zahynou.
Mach ihr Antlitz voll Schmach, / Damit sie nach deinem Namen fragen, o Jahwe!
18 A tak ať poznají, že ty, kterýž sám jméno máš Hospodin, jsi nejvyšší nade vší zemí.
Sie sollen zuschanden werden, erschrecken für immer, / Erröten vor Scham und vergehen! Dann laß sie erkennen, daß du, des Name Jahwe heißt, / Allein der Höchste bist auf der ganzen Erde.
