< Žalmy 82 >

1 Žalm Azafův. Bůh stojí v shromáždění Božím, u prostřed bohů soud čině, a dí:
Asaf yazghan küy: — Xuda Öz ilahiy mejliside turup riyasetchilik qilidu, U ilahlar arisida höküm chiqiridu;
2 Dokudž souditi budete nespravedlivě, a osoby nešlechetných přijímati? (Sélah)
— Qachan’ghiche siler naheq höküm chiqirisiler, Qachan’ghiche rezillerge yüz-xatire qilisiler? (Sélah)
3 Zastávejte bídného a sirotka, utištěného a chudého spravedliva vyhlašujte.
Gadaylar we yétim-yésirlarning dewasini soranglar, Ézilgenler hem hajetmenlerge adaletni körsitinglar;
4 Vytrhněte bídného a nuzného, z ruky nešlechetných vytrhněte ho.
Miskinler hem namratlarni qutquzunglar, Ularni rezillerning changgilidin azad qilinglar!
5 Ale nevědí nic, nerozumějí nic; ve tmách ustavně chodí, až se proto všickni základové země pohybují.
Ular bularni bilmey we chüshenmey zulmette kézip yürmekte, Shunga yerning ulliri tewrenmekte.
6 Řeklť jsem já byl: Bohové jste, a synové Nejvyššího vy všickni;
Men éyttim: — «Siler ilahlarsiler, Hemminglar Hemmidin Aliy Bolghuchining oghulliri siler;
7 A však jako i jiní lidé zemřete, a jako jeden z knížat padnete.
Shundaq bolsimu siler insan’gha oxshash ölisiler, Herqandaq emir-begke oxshashla yiqilisiler».
8 Povstaniž, ó Bože, suď zemi; nebo ty dědičně vládneš všemi národy.
— Turghin, i Xuda, yer-yüzini soraq qilghaysen! Chünki Sen barliq ellerge waris bolghuchisen!

< Žalmy 82 >