Žalmy 81
1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
Para el director del coro. En el gitit. Un salmo de Asaf. Canten a Dios, porque es nuestra fuerza; griten de alegría al Dios de Jacob.
2 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
¡Comiencen la canción! Toquen la pandereta, la lira de sonido dulce, y el arpa.
3 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
Soplen la trompeta a la luna nueva, y a la luna llena, para iniciar nuestros festivales,
4 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
porque esta es una regla de Israel, un reglamento del Dios de Jacob.
5 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
Dios hizo este estatuto por José, cuando se opuso a la tierra de Egipto. Escuché una voz que no conocía diciendo:
6 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
“Tomo la carga de tus hombros; libero tus manos de las canastas pesadas.
7 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)
Clamaste a mí en tu sufrimiento, y te salvé. Te respondí desde las nubes tormentosas. Te probé en las aguas de Meriba. (Selah)
8 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
¡Pueblo mío! ¡Escuchen mis avisos! Pueblo de Israel, ¡Escúchenme!
9 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
No debe haber dios extraño entre ustedes; no deben postrarse nunca ante dioses extranjeros ni adorarlos.
10 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
Porque yo soy el Señor su Dios que los sacó de la tierra de Egipto. Abran su boca y yo los saciaré.
11 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
Pero mi pueblo no me escuchó. Israel no quería nada conmigo.
12 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
Así que los envié lejos a seguir su pensamiento terco, viviendo como escogieran.
13 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
¡Si tan solo mi pueblo me escuchara; si tan solo Israel siguiera mis caminos!
14 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
No me tomaría tanto tiempo derrotar a sus enemigos, ni derribar a los que están en su contra.
15 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.
Los que odian al Señor se retorcerán frente a él, condenados para siempre.
16 A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.
Pero yo, los alimentaría con el mejor trigo, y los satisfaría con miel de la roca”.
