Žalmy 81
1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
Al maestro de coro. Por el tono de Hagghittoth (los lagares). De Asaf. Regocijémonos delante de Dios, nuestro Auxiliador; aclamad con júbilo al Dios de Jacob.
2 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
Entonad himnos al son del címbalo, la cítara armoniosa y el salterio.
3 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
Tocad la trompeta en el novilunio y en el plenilunio, nuestro día de fiesta.
4 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
Porque esta es ley en Israel, prescripción del Dios de Jacob.
5 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
Como rito recordatorio, la impuso Él a José, cuando salió (Él) contra la tierra de Egipto. Oyó entonces (este) lenguaje nunca escuchado:
6 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
“Libré sus hombros de la carga, y sus manos dejaron los cestos.
7 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)
En la tribulación me llamaste, y Yo te saqué; te respondí escondido en la nube tempestuosa, te probé en las aguas de Meribá.
8 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
Oye, pueblo mío, quiero amonestarte. ¡Ojalá me escucharas, oh Israel!
9 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
No haya en ti ningún otro Dios; no te encorves ante un dios ajeno.
10 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
Soy Yo Yahvé el Dios tuyo, que te saqué de la tierra de Egipto. Abre bien tu boca, y Yo la llenaré.
11 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
Pero mi pueblo no escuchó mi voz, e Israel no me obedeció.
12 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
Por eso los entregué a la dureza de su corazón: a que anduvieran según sus apetitos.
13 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
¡Ah, si mi pueblo me oyera! ¡Si Israel siguiera mis caminos!
14 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
Cuán pronto humillaría Yo a sus enemigos, y extendería mi mano contra sus adversarios.
15 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.
Los que odian a Dios le rendirían homenaje, y su destino estaría fijado para siempre.
16 A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.
Yo le daría a comer la flor del trigo y lo saciaría con miel de la peña.”
