Žalmy 81

1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.

Glasno prepevajte Bogu, naši môči, naredite radosten glas Jakobovemu Bogu.

2 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.

Vzemite psalm in prinesite sèm tamburin, prijetno harfo s plunko.

3 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.

Trobite na šofar ob mlaju, ob določenem času na naš slovesni praznični dan.

4 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.

Kajti to je bil zakon za Izraela in postava Jakobovega Boga.

5 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.

To je odredil v Jožefu za pričevanje, ko je šel ven skozi egiptovsko deželo, kjer sem slišal jezik, ki ga nisem razumel:

6 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.

»Njegovo ramo sem odstranil od bremena, njegove roke so bile osvobojene pred lonci.

7 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)

Ti kličeš v stiski in jaz sem te osvobodil, odgovoril sem ti na skrivnem kraju groma. Jaz sem te preizkusil pri vodah Meríbe. (Sela)

8 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,

Poslušaj, oh moje ljudstvo, pričeval ti bom, oh Izrael, če bi mi hotel prisluhniti.

9 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.

V tebi naj ne bo tujega boga niti ne boš oboževal nobenega tujega boga.

10 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.

Jaz sem Gospod, tvoj Bog, ki te je privedel iz egiptovske dežele. Široko odpri svoja usta in napolnil jih bom.

11 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,

Toda moje ljudstvo noče prisluhniti mojemu glasu in Izrael noče ničesar od mene.

12 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.

Tako sem jih izročil njihovim lastnim srčnim željam in živeli so po svojih lastnih nasvetih.

13 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,

Oh, da bi mi moje ljudstvo prisluhnilo in bi Izrael hodil po mojih poteh!

14 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.

Kmalu bi podjarmil njihove sovražnike in svojo roko obrnil zoper njihove nasprotnike.

15 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.

Gospodovi sovražniki bi se morali podvreči pod njega, pa bi se njihov čas ohranil na veke.

16 A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.

Hranil bi jih tudi z najodličnejšo pšenico in z medom iz skale bi te nasitil.«