Žalmy 81
1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
Psalmus Asaph, in finem, pro torcularibus, quinta sabbati. Exultate Deo adiutori nostro: iubilate Deo Iacob.
2 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
Sumite psalmum, et date tympanum: psalterium iucundum cum cithara.
3 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
Buccinate in Neomenia tuba, in insigni die sollemnitatis vestrae:
4 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
Quia praeceptum in Israel est: et iudicium Deo Iacob.
5 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
Testimonium in Ioseph posuit illud, cum exiret de Terra Aegypti: linguam, quam non noverat, audivit.
6 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
Divertit ab oneribus dorsum eius: manus eius in cophino servierunt.
7 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)
In tribulatione invocasti me, et liberavi te: exaudivi te in abscondito tempestatis: probavi te apud aquam contradictionis.
8 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
Audi populus meus, et contestabor te: Israel si audieris me,
9 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
non erit in te deus recens, neque adorabis deum alienum.
10 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
Ego enim sum Dominus Deus tuus, qui eduxi te de terra Aegypti: dilata os tuum, et implebo illud.
11 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
Et non audivit populus meus vocem meam: et Israel non intendit mihi.
12 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
Et dimisi eos secundum desideria cordis eorum, ibunt in adinventionibus suis.
13 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
Si populus meus audisset me: Israel si in viis meis ambulasset:
14 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
Pro nihilo forsitan inimicos eorum humiliassem: et super tribulantes eos misissem manum meam.
15 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.
Inimici Domini mentiti sunt ei: et erit tempus eorum in saecula.
16 A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.
Et cibavit eos ex adipe frumenti: et de petra, melle saturavit eos.
