Žalmy 81
1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
Per il Capo de’ musici. Sulla Ghittea. Salmo di Asaf. Cantate con gioia a Dio nostra forza; mandate grida di allegrezza all’Iddio di Giacobbe!
2 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
Intonate un salmo e fate risonare il cembalo, l’arpa deliziosa, col saltèro.
3 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
Sonate la tromba alla nuova luna, alla luna piena, al giorno della nostra festa.
4 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
Poiché questo è uno statuto per Israele, una legge dell’Iddio di Giacobbe.
5 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
Egli lo stabilì come una testimonianza in Giuseppe, quando uscì contro il paese d’Egitto. Io udii allora il linguaggio di uno che m’era ignoto:
6 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
O Israele, io sottrassi le tue spalle ai pesi, le tue mani han lasciato le corbe.
7 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)
Nella distretta gridasti a me ed io ti liberai; ti risposi nascosto in mezzo ai tuoni, ti provai alle acque di Meriba. (Sela)
8 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
Ascolta, o popolo mio, ed io ti darò degli ammonimenti; o Israele, volessi tu pure ascoltarmi!
9 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
Non vi sia nel mezzo di te alcun dio straniero, e non adorare alcun dio forestiero:
10 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
Io sono l’Eterno, l’Iddio tuo, che ti fece risalire dal paese d’Egitto; allarga la tua bocca, ed io l’empirò.
11 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
Ma il mio popolo non ha ascoltato la mia voce, e Israele non mi ha ubbidito.
12 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
Ond’io li abbandonai alla durezza del cuor loro, perché camminassero secondo i loro consigli.
13 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
Oh se il mio popolo volesse ascoltarmi, se Israele volesse camminar nelle mie vie!
14 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
Tosto farei piegare i loro nemici, e rivolgerei la mia mano contro i loro avversari.
15 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.
Quelli che odiano l’Eterno dovrebbero sottomettersi a lui, ma la loro durata sarebbe in perpetuo.
16 A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.
Io li nutrirei del fior di frumento, e li sazierei di miele stillante dalla roccia.
