Žalmy 81
1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
Dem Vorsänger. Auf der Gittit. Von Asaph. Jubelt Gott, der unsre Stärke ist, jauchzet dem Gott Jakobs!
2 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
Stimmt ein Lied an und nehmt die Pauke zur Hand, die liebliche Harfe mit dem Psalter!
3 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
Blaset am Neumond die Posaune, am Vollmond, unserm festlichen Tag!
4 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
Denn das ist Israels Pflicht; der Gott Jakobs hat ein Anrecht darauf.
5 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
Er verordnete es zum Zeugnis in Joseph, als er auszog wider Ägypten.
6 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
Eine Sprache, die ich nicht kannte, hörte ich: «Ich habe die Last von seiner Schulter genommen, seine Hände sind des Tragkorbes los geworden.
7 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)
Da du mich anriefst in der Not, errettete ich dich; ich antwortete dir mit geheimnisvoller Donnerstimme und prüfte dich am Haderwasser. (Pause)
8 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
Höre, mein Volk, ich will dich ermahnen; Israel, wenn du mir doch Gehör schenken wolltest!
9 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
Kein fremder Gott soll unter dir sein, und einen unbekannten Gott bete nicht an!
10 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
Ich bin der HERR, dein Gott, der dich aus Ägyptenland heraufgeführt hat. Tue deinen Mund weit auf, so will ich ihn füllen!
11 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
Aber mein Volk hat meiner Stimme nicht gehorcht, und Israel wollte nichts von mir.
12 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
Da überließ ich sie der Verstocktheit ihres Herzens, daß sie wandelten nach ihrem eigenen Rat.
13 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
Wollte mein Volk mir gehorchen und Israel in meinen Wegen wandeln,
14 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
wie leicht könnte ich ihre Feinde demütigen und meine Hand gegen ihre Widersacher wenden!
15 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.
Die den HERRN hassen, müßten ihm schmeicheln; ihre Zeit aber würde ewiglich währen!
16 A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.
Und er würde sie mit dem besten Weizen speisen und mit Honig aus dem Felsen sättigen!»
