Žalmy 81

1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.

Auf der Githith vorzusingen: Assaph. Singet fröhlich Gott, der unsere Stärke ist; jauchzet dem Gott Jakobs!

2 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.

Nehmet die Psalmen und gebet her die Pauken, liebliche Harfen mit Psalter.

3 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.

Blaset im Neumonden die Posaunen, in unserm Fest der Laubrüste.

4 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.

Denn solches ist eine Weise in Israel und ein Recht des Gottes Jakobs.

5 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.

Solches hat er zum Zeugnis gesetzt unter Joseph, da sie aus Ägyptenland zogen, und fremde Sprache gehöret hatten,

6 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.

da ich ihre Schulter von der Last entlediget hatte, und ihre Hände der Töpfe los wurden.

7 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)

Da du mich in der Not anriefest, half ich dir aus; und erhörete dich, da dich das Wetter überfiel, und versuchte dich am Haderwasser. (Sela)

8 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,

Höre, mein Volk, ich will unter dir zeugen; Israel, du sollst mich hören,

9 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.

daß unter dir kein anderer Gott sei, und du keinen fremden Gott anbetest.

10 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.

Ich bin der HERR, dein Gott, der dich aus Ägyptenland geführet hat. Tue deinen Mund weit auf, laß mich ihn füllen!

11 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,

Aber mein Volk gehorcht nicht meiner Stimme, und Israel will mein nicht.

12 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.

So hab ich sie gelassen in ihres Herzens Dünkel, daß sie wandeln nach ihrem Rat.

13 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,

Wollte mein Volk mir gehorsam sein und Israel auf meinem Wege gehen,

14 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.

so wollte ich ihre Feinde bald dämpfen und meine Hand über ihre Widerwärtigen wenden;

15 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.

und die den HERRN hassen, müßten an ihm fehlen; ihre Zeit aber würde ewiglich währen.

16 A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.