Žalmy 81

1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.

Dem Musikmeister, nach der gattitischen. Von Asaph. Jauchzet Gott, der unsere Stärke ist, jubelt dem Gotte Jakobs zu!

2 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.

Stimmt Gesang an und laßt die Handpauke ertönen, die liebliche Zither samt der Harfe.

3 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.

Stoßt am Neumond in die Posaune, am Vollmond auf den Tag unseres Festes.

4 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.

Denn das ist eine Satzung für Israel, ein Recht des Gottes Jakobs.

5 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.

Er hat es als ein Zeugnis in Joseph festgesetzt, als er gegen Ägypten auszog; eine Sprache, die ich zuvor nicht kannte, vernehme ich:

6 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.

“Ich habe seinen Nacken von der Last befreit, seine Hände sind des Lastkorbes ledig.

7 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)

“In der Not riefst du mich an und ich rettete dich; ich erhörte dich im Donnergewölk, prüfte dich am Haderwasser. (Sela)

8 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,

“Höre, mein Volk, damit ich dich vermahne, Israel, möchtest du auf mich hören!

9 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.

“Es soll unter dir kein anderer Gott sein, einen fremden Gott darfst du nicht anbeten.

10 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.

“Ich, Jahwe, bin dein Gott, der dich aus Ägypten hergeführt hat: thue deinen Mund weit auf, damit ich ihn fülle!

11 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,

“Aber mein Volk hörte nicht auf meine Stimme, und Israel hat mir nicht willfahrt.

12 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.

“Da überließ ich sie der Verstocktheit ihres Herzens; sie wandelten nach ihren eigenen Anschlägen.

13 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,

“O daß doch mein Volk auf mich hören, Israel auf meinen Wegen wandeln wollte!

14 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.

“Wie leicht wollte ich ihre Feinde demütigen und meine Hand gegen ihre Dränger wenden.

15 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.

“Die Jahwe hassen, müßten ihm schmeicheln, und ihre Zeit sollte ewig währen.

16 A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.

“Mit dem besten Weizen wollte ich ihn speisen und dich mit Honig aus dem Felsen sättigen.”