Žalmy 81
1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
Auf den Siegesspender, beim Kelternfest, von Asaph. Zujubelt unserer Stärke: Gott! Jauchzt Jakobs Gott.
2 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
Erschallen lasset Pauken und Gesang, klangvolle Zithern samt den Harfen!
3 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
Am Neumond schmettert in das Horn, am Vollmond zu der Feier unsres Festes!
4 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
Denn Satzung ist's für Israel, für Jakobs Zelte ein Gesetz.
5 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
In Joseph macht er's zum Gebrauch. Bei seinem Feldzug nach Ägypten hört ich Worte, wie ich sie nie erfahren:
6 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
"Von seiner Schulter habe ich die Last genommen; des Lastkorbs ledig wurden seine Hände.
7 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)
Du riefst in Not, und ich befreite dich und hörte in der Donnerhülle dich und prüfte dich am Haderwasser." (Sela)
8 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
"Mein Volk! Horch auf! Ich mahne dich. Gehorchst du mir, mein Israel, in folgendem:
9 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
Kein fremder Gott sei je bei dir! Du darfst nicht einen Auslandsgott anbeten.
10 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
Ich bin dein Gott, der Herr, der aus Ägypterlande dich geführt, dann öffne deinen Mund, daß ich ihn fülle!
11 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
Doch hört mein Volk auf meine Stimme nicht, und ist mir Israel nicht willig,
12 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
dann laß ich sie in ihrem Starrsinn nach ihrer Willkür wandeln.
13 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
Ach, möchte mir mein Volk gehorchen und Israel in meinen Wegen wandeln!
14 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
Wie wollte bald ich ihre Feinde beugen und meine Hand an ihre Gegner wieder legen."
15 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.
Des Herren Hasser müßten sich auf seine Seite schlagen, und ihr Verhängnis währte ewig!
16 A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.
Er würde es mit feinstem Weizen speisen. "Mit Honig aus dem Felsen würde ich dich sättigen."
