Žalmy 81
1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
Dem Sangmeister, auf der Gittit. Von Asaf.
2 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
(Der levitische Sängerchor: ) / Laßt Jubel erschallen Elohim, unserm Hort, / Jauchzet dem Gotte Jakobs!
3 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
Stimmt an Gesang, laßt tönen die Pauke, / Die liebliche Zither und Harfe!
4 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
Blaset am Neumond das Widderhorn, / Beim Vollmond, für unsern Feiertag!
5 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
Denn so ist es Satzung für Israel, / Eine Vorschrift des Gottes Jakobs.
6 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
Als Gebot hat er's für Josef bestimmt, / Da er auszog wider Ägyptenland. / (Eine Einzelstimme: ) / Eine Sprache, mir fremd, vernehm ich:
7 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)
"Seinen Nacken hab ich von der Bürde befreit, / Seine Hände wurden des Lastkorbs ledig.
8 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
Du riefst in der Not, ich riß dich heraus, / Erhörte dich aus Gewittergewölk, / Prüfte dich an Meribas Wassern. (Sela)
9 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
Höre, mein Volk, ich will dich warnen! / Israel, möchtest du mir gehorchen!
10 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
Nicht sei unter dir ein fremder Gott; / Bete nicht an einen Gott des Auslands!
11 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
Ich, Jahwe, bin dein Gott, / Der dich geführt aus Ägyptenland: / Tu deinen Mund weit auf, / Damit ich ihn fülle!
12 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
Aber mein Volk gehorchte mir nicht, / Israel war mir nicht zu Willen.
13 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
Da stieß ich sie weg, weil ihr Herz so verstockt, / Daß sie folgten den eignen Gedanken.
14 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
O daß doch mein Volk mir gehorchte, / Daß Israel ginge auf meinen Wegen!
15 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.
Wie leicht könnt ich da ihre Feinde beugen, / Meine Hand gegen ihre Dränger kehren.
16 A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.
Ihnen müßten schmeicheln, die Jahwe hassen, / Und ewig würde währen ihr Glück. Mit dem besten Weizen würd ich sie speisen, / Mit Honig aus Felsen dich sättigen."
