Žalmy 81

1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.

Au chef des chantres. Sur la Ghitit. D’Assaph. Célébrez Dieu, notre force, acclamez le Dieu de Jacob!

2 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.

Chantez des hymnes, faites retentir le tambourin, la harpe suave ainsi que le luth,

3 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.

sonnez le Chofar à la nouvelle lune, au jour fixé pour notre solennité.

4 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.

Car c’est une loi en Israël, une coutume en l’honneur du Dieu de Jacob;

5 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.

c’est un témoignage qu’il établit dans Joseph, quand il marcha contre l’Egypte. J’Entendis alors des accents inconnus pour moi…

6 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.

J’Ai déchargé du fardeau son épaule, ses mains sont affranchies du lourd panier.

7 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)

Dans la détresse tu as appelé, et je t’ai délivré, je t’ai exaucé du sein mystérieux de la foudre, je t’ai éprouvé auprès des eaux de Meriba. (Sélah)

8 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,

"Ecoute, mon peuple, je veux t’adjurer; ô Israël, puisses-tu m’écouter!

9 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.

Qu’il n’y ait pas chez toi de divinité étrangère, ne te prosterne pas devant un dieu du dehors.

10 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.

Je suis, moi, l’Eternel, ton Dieu qui t’ai tiré du pays d’Egypte. Ouvre largement ta bouche et je la remplirai."

11 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,

Mais mon peuple n’a pas écouté ma voix, Israël a refusé de m’obéir.

12 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.

Je les ai donc abandonnés à l’entraînement de leur cœur, ils suivirent leurs propres inspirations.

13 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,

Ah! si mon peuple voulait m’écouter, Israël marcher dans mes voies,

14 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.

bien vite, je dompterais leurs ennemis, je ferais peser ma main sur leurs adversaires.

15 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.

Ceux qui haïssent l’Eternel ramperaient devant lui, mais leur bonheur, à eux, durerait toujours.

16 A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.

Il les nourrirait de la mœlle du froment, et les rassasierait avec le miel des rochers.