Žalmy 81
1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
Veisuunjohtajalle; veisataan kuin viininkorjuulaulu; Aasafin virsi. Nostakaa ilohuuto Jumalalle, joka on meidän väkevyytemme; nostakaa riemuhuuto Jaakobin Jumalalle.
2 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
Virittäkää kiitosvirsi, lyökää vaskirumpuja, soittakaa suloisesti kanteleita ynnä harppuja.
3 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
Puhaltakaa pasunaa uudenkuun aikana, täyden kuun aikana, meidän juhlapäivämme kunniaksi.
4 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
Sillä tämä on käsky Israelille, Jaakobin Jumalan säädös.
5 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
Hän asetti sen todistukseksi Joosefille käydessään Egyptin maata vastaan. Minä kuulen puheen, joka on minulle outo:
6 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
"Minä nostin taakan hänen hartioiltansa, hänen kätensä pääsivät kantokorin kuormasta.
7 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)
Hädässäsi sinä huusit, ja minä vapautin sinut; ukkospilven peitosta minä vastasin sinulle, minä koettelin sinua Meriban veden luona." (Sela)
8 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
"Kuule, kansani, minä varoitan sinua; Israel, jospa sinä minua kuulisit!
9 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
Älköön sinulla olko muukalaista jumalaa, äläkä kumarra vierasta jumalaa.
10 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
Minä olen Herra, sinun Jumalasi, joka toin sinut Egyptin maasta; avaa suusi, niin minä sen täytän.
11 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
Mutta minun kansani ei kuullut minun ääntäni, eikä Israel noudattanut minun mieltäni.
12 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
Niin minä annoin heidän mennä pois sydämensä paatumuksessa, he saivat vaeltaa omien neuvojensa mukaan.
13 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
Oi, jospa minun kansani minua kuulisi ja Israel vaeltaisi minun teilläni,
14 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
niin minä pian masentaisin heidän vihollisensa ja kääntäisin käteni heidän vihamiehiänsä vastaan.
15 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.
Ne, jotka Herraa vihaavat, matelisivat hänen edessään, ja heidän kohtalonsa kestäisi iankaikkisesti.
16 A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.
Mutta kansaansa hän ruokkisi parhaalla nisulla; minä ravitsisin sinua hunajalla kalliosta."
