Žalmy 81
1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
Gittitin päällä, edelläveisaajalle, Asaphin (Psalmi.) Veisatkaat iloisesti Jumalalle, joka on meidän väkevyytemme: ihastukaat Jakobin Jumalalle.
2 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
Ottakaat psalmit ja tuokaat kanteleet, iloiset harput ja psaltari.
3 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
Soittakaat pasunilla uudessa kuussa, meidän lehtimajamme juhlapäivänä.
4 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
Sillä se on tapa Israelissa, ja Jakobin Jumalan oikeus.
5 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
Sen hän pani Josephissa todistukseksi, koska he Egyptin maalta läksivät, ja oudon kielen kuulleet olivat.
6 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
Minä olen heidän olkansa kuormasta vapahtanut; ja heidän kätensä pääsivät tiiliä tekemästä.
7 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)
Koska sinä tuskassas minua avukses huusit, niin minä autin sinua: minä kuulin sinua, koska tuulispää tuli sinun päälles, ja koettelin sinua riitaveden tykönä, (Sela)
8 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
Kuule, minun kansani, minä todistan sinun seassas: Israel, jospa sinä minua kuulisit!
9 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
Ei pidä sinun seassas muukalainen jumala oleman, ja ei pidä sinun vierasta jumalaa kumartaman.
10 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
Minä olen Herra sinun Jumalas, joka sinun vein ulos Egyptin maalta: levitä suus, niin minä sen täytän.
11 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
Mutta minun kansani ei kuullut minun ääntäni, ja Israel ei totellut minua.
12 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
Niin minä laskin heitä sydämensä pahuuteen, vaeltamaan neuvonsa jälkeen.
13 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
Jos minun kansani kuulis minua, ja Israel minun teissäni kävis,
14 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
Niin minä pian heidän vihollisensa painaisin alas, ja käteni kääntäisin heidän vihollistensa päälle,
15 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.
Ja Herran viholliset hukkaan tulisivat; mutta heidän aikansa olisi ijankaikkisesti pysyvä,
16 A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.
Ja minä ruokkisin heitä parhailla nisuilla, ja ravitsisin heitä hunajalla kalliosta.
