Žalmy 81
1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
Sing aloud to God, our strength! Make a joyful shout to the God of Jacob [Supplanter]!
2 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
Raise a song, and bring here the tambourine, the pleasant lyre with the harp.
3 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
Blow the shofar ·ram horn· at the New Moon, at the full moon, on our feast day.
4 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
For it is a statute for Israel [God prevails], an judgement of the God of Jacob [Supplanter].
5 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
He appointed it in Joseph [May he add] for a testimony, when he went out over the land of Egypt [Abode of slavery], I sh'ma ·heard obeyed· a language that I didn’t know.
6 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
“I removed his shoulder from the burden. His hands were freed from the basket.
7 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)
You called in trouble, and I delivered you. I answered you in the secret place of thunder. I tested you at the waters of Meribah [Quarreling].” (Selah) ·contemplation with musical interlude·.
8 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
“Sh'ma ·Hear obey·, my people, and I will testify to you, Israel [God prevails], if you would listen to me!
9 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
There shall be no strange deity in you, neither shall you hawa ·bow low, prostrate· to worship any foreign deity.
10 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
I am Adonai, your God, who brought you up out of the land of Egypt [Abode of slavery]. Open your mouth wide, and I will fill it.
11 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
But my people didn’t sh'ma ·hear obey· my voice. Israel [God prevails] desired none of me.
12 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
So I let them go after the stubbornness of their hearts, that they might walk in their own counsels.
13 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
Oh that my people would sh'ma ·hear obey· me, that Israel [God prevails] would walk in my ways!
14 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
I would soon subdue their enemies, and turn my hand against their adversaries.
15 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.
The haters of Adonai would cringe before him, and their punishment would last forever.
16 A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.
But he would have also fed them with the finest of the wheat. I will satisfy you with honey out of the rock.”
