Žalmy 81

1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.

Unto the end, for the winepresses, a psalm for Asaph himself. Rejoice to God our helper: sing aloud to the God of Jacob.

2 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.

Take a psalm, and bring hither the timbrel: the pleasant psaltery with the harp.

3 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.

Blow up the trumpet on the new moon, on the noted day of your solemnity.

4 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.

For it is a commandment in Israel, and a judgment to the God of Jacob.

5 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.

He ordained it for a testimony in Joseph, when he came out of the land of Egypt: he heard a tongue which he knew not.

6 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.

He removed his back from the burdens: his hands had served in baskets.

7 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)

Thou calledst upon me in affliction, and I delivered thee: I heard thee in the secret place of tempest: I proved thee at the waters of contradiction.

8 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,

Hear, O my people, and I will testify to thee: O Israel, if thou wilt hearken to me,

9 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.

There shall be no new god in thee: neither shalt thou adore a strange god.

10 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.

For I am the Lord thy God, who brought thee out of the land of Egypt: open thy mouth wide, and I will fill it.

11 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,

But my people heard not my voice: and Israel hearkened not to me.

12 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.

So I let them go according to the desires of their heart: they shall walk in their own inventions.

13 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,

If my people had heard me: if Israel had walked in my ways:

14 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.

I should soon have humbled their enemies, and laid my hand on them that troubled them.

15 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.

The enemies of the Lord have lied to him: and their time shall be for ever.

16 A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.

And he fed them with the fat of wheat, and filled them with honey out of the rock.