Žalmy 81
1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
Til Sangmesteren. Al-haggittit. Af Asaf.
2 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
Jubler for Gud, vor Styrke, raab af fryd for Jakobs Gud,
3 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
istem Lovsang, lad Pauken lyde, den liflige Citer og Harpen;
4 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
stød i Hornet paa Nymaanedagen, ved Fuldmaaneskin paa vor Højtidsdag!
5 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
Thi det er Lov i Israel, et Bud fra Jakobs Gud;
6 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
han gjorde det til en Vedtægt i Josef, da han drog ud fra Ægypten, hvor han hørte et Sprog, han ikke kendte.
7 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)
»Jeg fried hans Skulder for Byrden, hans Hænder slap fri for Kurven.
8 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
I Nøden raabte du, og jeg frelste dig, jeg svarede dig i Tordenens Skjul, jeg prøvede dig ved Meribas Vande. (Sela)
9 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
Hør, mit Folk, jeg vil vidne for dig, Israel, ak, om du hørte mig!
10 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
En fremmed Gud maa ej findes hos dig, tilbed ikke andres Gud!
11 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
Jeg, HERREN, jeg er din Gud, som førte dig op fra Ægypten; luk din Mund vidt op, og jeg vil fylde den!
12 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
Men mit Folk vilde ikke høre min Røst, Israel lød mig ikke.
13 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
Da lod jeg dem fare i deres Stivsind, de vandrede efter deres egne Raad.
14 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
Ak, vilde mit Folk dog høre mig, Israel gaa mine Veje!
15 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.
Da kued jeg snart deres Fjender, vendte min Haand mod deres Uvenner!
16 A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.
Deres Avindsmænd skulde falde og gaa til Grunde for evigt; jeg nærede dig med Hvedens Fedme, mættede dig med Honning fra Klippen!«
