Žalmy 81
1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
Til Sangmesteren; til Githith; af Asaf.
2 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
Synger med Fryd for Gud, vor Styrke, raaber med Glæde for Jakobs Gud!
3 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
Istemmer Lovsang, og giver Trommen, den liflige Harpe med Psalteren hid!
4 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
Blæser i Trompeten ved Nymaane, ved Fuldmaane, til vor Højtidsdag!
5 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
Thi den er en Skik i Israel, en Lov for Jakobs Gud.
6 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
Den satte han til et Vidnesbyrd i Josef, der han drog ud imod Ægyptens Land; jeg hørte en Røst, som jeg ikke kendte:
7 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)
„Jeg tog Byrden bort fra hans Skuldre, hans Hænder bleve befriede fra Bærekurven.
8 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
Du paakaldte i Nøden, og jeg udfriede dig; jeg bønhørte dig fra Tordenskyens Skjul, jeg prøvede dig ved Meriba Vande. (Sela)
9 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
Hør, mit Folk! og jeg vil vidne imod dig; Israel! gid du vilde høre mig.
10 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
Der skal ingen fremmed Gud være hos dig, og du skal ikke tilbede andre Folks Gud.
11 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
Jeg er Herren din Gud, som førte dig op fra Ægyptens Land; lad din Mund vidt op, og jeg vil fylde den.
12 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
Men mit Folk hørte ikke min Røst, og Israel vilde ikke tjene mig.
13 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
Og jeg lod dem fare i deres Hjertes Stivhed; de vandrede efter deres egne Raad.
14 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
Gid mit Folk vilde høre mig! gid Israel vilde vandre paa mine Veje!
15 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.
Da vilde jeg om et lidet ydmyge deres Fjender og vende min Haand imod deres Modstandere.
16 A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.
De, som hade Herren, skulde smigre for det, og deres Tid skulde vare evindelig. Og jeg skulde bespise det med den bedste Hvede, ja, jeg vilde mætte dig med Honning af en Klippe‟.
